home price-tag envelop calendar search cross lock menu

Sexymamas - matky s leskem

Sexymamas logo

Zápisky

O tom, jak jsou děti na prázdninách a máma v práci

Zápisky

Jelikož už nějaký ten pátek kromě kariéry mateřské honím i tu pracovní, prožívám teď takovou velkou premiéru. Jsou prázdniny, a tak jsem nucená udat svoje milované děti. Nejlépe nějaké osobě blízké, která má buď dovolenou, nebo té, která už má výsadu užívat si zaslouženého pracovního odpočinku. Zatímco tedy já sedím v práci v klimatizované kanceláři a na pálící slunce a lidi zmírající vedrem koukám jen z okna, moje dvě blonďaté ratolesti tráví čas u svých babiček a ve školce.

Jak pracující rodiče asi ví, pořešit prázdniny s malými dětmi bývá vcelku logisticky náročný úkol. Já si v červnu sedla nad kalendář a snažila se sladit termíny s celou rodinou tak, abychom se o holky všichni nějak prostřídali. Výsledek našeho brainstormingu: týden společná dovolená ve čtyřech, týden můj muž s holkama sám, týden já s holkama sama, týden moje pracující máma, tři týdny tchýně, která už naštěstí do práce nechodí a tři týdny měla otevřeno jejich školka, takže i toho jsme byli z části nuceni využít. Trošku jsem si při vytváření tohohle prázdninového harmonogramu říkala, jestli jsem přece jen neměla jít učit (jó, jsem učitelka) – představa dvou měsíců prázdnin byla v tu chvíli víc než lákavá. Ale až na absenci dvouměsíčního volna jsem ve své práci víc než spokojená, tudíž jsem to uzavřela s tím, že nemůžu mít všechno, žejo..

Prázdniny tedy v plném proudu, rodiče v práci a děti jsou fuč. Najednou doma nikdo neběhá, nekřičí, nehádá se, neprovokuje.. Najednou přišlo to, co jsem si mnohokrát po návratu z práce přála – mám svatý klid.

Na cokoli. Na čtení knížek. Na bezcílné brouzdání na netu. Na nekonečné popíjení teplé kávy. Na čumění do blba. Nemusím si hrát s koněma. Nemusím poslouchat Maxipsa Fíka u snídaně. Nemusím na nikoho zvyšovat hlas. Nemusím několikrát denně utírat upatlaný konferenční stolek. Nemusím se hnát z práce rovnou domů/do školky a můžu se dokonce v klidu zastavit v tom sekáči, který mám po cestě z práce a za jehož výlohou se mi skoro vždycky líbí nějaké fashion kousky. Nemusím nikoho prosit, ať si vezme pod ten rohlík talířek, ať za sebou zavírá na záchodě dveře nebo ať jde už konečně proboha do té postele, protože to nebudu říkat desetkrát. Nemusíte najednou říkat desetkrát vůbec nic. Stačí říct všechno jednou (s výjimkou vynucení si pozornosti vašeho partnera, který se po návratu ze své práce snaží v horizontální poloze s telefonem v ruce patrně dosáhnout stavu nirvány). Nemusíme řešit hlídání.  Můžeme si trávit večer, jak chceme, jít, kam chceme a vrátit se, kdy chceme. Nemusím večer mezi dveřmi při odchodu na víno s kamarádkami domlouvat té malé fňukající blonďaté hlavičce, co se mi drží za nohu a nechce mě pustit, že se vrátím brzy a mít pak cestou z domova výčitky, že jsem mohla počkat aspoň, než usne. Je to všechno nějak „víc easy“.

Jenže přes to všechno: mně se po holkách strašně stýská!!!!! Přišla jsem na to, že k restartování a načerpání energie, mi stačí toho svatého klidu jen malá porce. Jeden večer. No dobře, možná dva. Ale celý týden je zbytečně moc dlouhá doba.. Snažím svým stýskavým pocitům příliš nepropadat (mám, co jsem chtěla že..) a říkat si, že nejdůležitější je, že jsou holčičky spokojené. A ony jsou.

Mají přeci prázdniny!

Lenka

Share Button

Další podobné příspěvky