home price-tag envelop calendar search cross lock menu

Sexymamas - matky s leskem

Sexymamas logo

Rozhovory

Rozhovor s Petrou Svoboda nejen o nové knize Střevíček Škrpálek

Rozhovory

S Petrou jsem se potkala v příjemném baru nedaleko jejího vinohradského bytu a velmi mě překvapila tím, jak je milá, otevřená a prostě v pohodě. Asi proto, že ji znám jen z televize jako moderátorku zpravodajství, jsem čekala odměřenou lady v dokonale padnoucím saku, a jsem moc ráda, že to byly jen moje předsudky. Rozpovídala se o svém knižním debutu, předvánočních plánech, ale i o tom, jak doma zvládají školní režim prvňačky Ráchel.

Ahoj Petro, jak se ti daří a čím teď žiješ?

Daří se mi dobře, moderuji Polední a Odpolední televizní noviny na Nově a hlavně jsem teď také celý měsíc hodně pracovně i soukromě cestovala, což mě baví. Trochu jsem se tak vrátila do let, kdy jsem ještě neměla dítě. Také jsem před prázdninami dopsala svou knihu pro děti Střevíček Škrpálek a teď se celý podzim věnuji její propagaci – byly křty, autogramiády, a teď už se zase těším, že se to trošku zklidní.

A co tě k tomu vlastně přivedlo, napsat knížku? Lidé tě znají jako moderátorku…

Já jsem několik let pracovala jako redaktorka, psala jsem články, dělala rozhovory a vlastně už ve škole mě bavilo psaní, ať už to byly slohovky nebo jsem si sama doma psala dobrodružné knížky, vymýšlela příběhy, to mě bavilo a vždycky jsem vlastně chtěla napsat nějakou knihu. Ale psát knihu sama o sobě, nebo napsat román, to je docela těžká disciplína, na kterou si netroufám. A vlastně tím, že mám šestiletou dcerku, tak mě jednoho dne, asi před dvěma lety, napadlo téma proměnlivých botiček a z toho nakonec vzniknul střevíček Škrpálek a botička Měnička.  Boty jsou totiž hodně variabilní, je jich spousta druhů na různé příležitosti. Přišlo mi to jako skvělé téma na pohádku, protože je to zároveň i výchovné, protože se děti dozví, kam se jak správně obout. Takže má kniha další přidanou hodnotu. Botky se tedy mění podle toho, kam zrovna jde hlavní hrdinka Ráchel. Když jde na výlov rybníku, dá si holiny, když jde na ples na Vinohrady, tak má krásné střevíčky, když jde plavat do moře, tak se promění v ploutve a na běh v tretry… Vše se to tedy odehrává v reálném prostředí a je tam i reálná postava Ráchel, které je šest a je v první třídě. Knížka vyšla tak, že to odpovídá realitě, Ráchel je šest a je teď zrovna v první třídě.

 

Foto: archiv Petry Svobody

Jsou tam tedy i příběhy, které se opravdu staly?

Je to částečně fikce a částečně jsou tam také autobiografické prvky, třeba to, že mojí prababičce, když byla malá, opravdu nákladní auto zranilo prsty. Střevíček Škrpálek v knize vznikl tak, a to už je fikce, že švec, který chtěl babičce pomoct, jí po tom úrazu vyrobil botičky, aby mohla zase dobře chodit a do podrážky jí dal zlato, aby se to lépe hojilo, protože zlato se kdysi používalo k hojení a léčení různých kostních neduhů. Nebo třeba příběh, když Ráchel běží atletické závody a spadne, stejně jako jsem spadla já někdy ve 4. třídě na škváře, a dodnes z toho mám jizvy… Takže jsou tam určitě autobiografické prvky spojené s fikci a heyzky to do sebe nkonec všechno zapadlo.

Mluvila ti Ráchel do psaní knihy?

Trošku mi do toho mluvila, já jsem jí tedy na začátku přečetla asi dvě nebo tři pohádky, abych viděla, jestli ji to téma vůbec baví. A pak už jsem zase nechtěla, protože těch pohádek je asi deset, aby to věděla všechno, než to vyjde. Ale byla skvělý a podnětný kritik. :)

A radila jsi se s ní i nějak?

Ne, to vyloženě ne, jenom jsem spíš takhle zkoušela, jestli ji to zaujalo.

A už jste si spolu Střevíčka Škrpálka přečetly?

Oni si tu knihu čtou ve škole. Paní učitelka v první třídě jim pohádky čte, a já vlastně nevím, u které teď jsou, tak z toho důvodu jí to doma nečtu.

A je v plánu nějaké pokračování?

To zatím nevím… Já knihu původně psala hlavně pro Ráchel, aby měla něco na památku. Pak mě ilustrátorka Zuzana Osako, propojila s vydavatelstvím Grada, které o pohádky projevilo zájem, a tak se rozhodlo, že se kniha vydá. Takže teď zatím nevím, jestli bude mít úspěch a jestli tedy bude důvod k nějakému pokračování. Myslím, že to téma vyčerpané není. Ale zatím je to ve hvězdách.

Já vím, že se Zuzkou Osako jsi už spolupracovala dříve na jejím projektu Tradice…

Byla jsem tváří té první kolekce Tradice. Se Zuzkou jsem se seznámila, když mě a Ráchel malovala na obraz jako dárek pro přítele, a od té doby spolu spolupracujeme na různých projektech.

 

Foto: archiv Petry Svobody /Petra Klačková

Blíží se Vánoce. Dodržují se u tebe doma tradice?

Jak které. Samozřejmě ty klasické vánoční tradice mám ráda. Jsem v tomhle docela konzervativní.

Jde Ráchel ve tvých stopách? Chce být třeba také moderátorkou nebo spisovatelkou?

Když ji teď pozoruji, tak se v rodině shodujeme, že je hodně povahově po mě. Takže si myslím, že tam předpoklady, že by jí práce v médiích mohla bavit, určitě jsou. Dělá mi velkou radost.

Co bys své dceři poradila do života, kdybys mohla jen jednu jedinou věc?

Aby se snažila být nezávislá. Myslím si, že nezávislost vlastně znamená svobodu a svoboda je, že člověk může být sám sebou. To si myslím, že je důležité pro každou ženu.

Nemůžu se nezeptat… Netouží Ráchel po sourozenci? Přece jen už je jí šest.

Ráchel by proti sourozenci asi nic nenamítala, miminka jí teď baví.

Jaké tě čekají pracovní aktivity v nejbližší době?

Teď jsme se vrátili z dovolené a teď mě ještě čeká pracovní cestování, další rozhovory kvůli propagaci knížky a hlavně práce na Nově. Předvánoční období je také vždycky hektičtější co se týče moderací různých společenských akcí. Proto se chci trochu zklidnit a volný čas věnovat dceři a rodině.

Kde jste byli?

V Dubaji na delfínech, Ráchel s nimi plavala, hladila si je, takže měla velký zážitek.

A jak se sžíváte s první třídou?

Chodíme do školy tady na Vinohradech, která má dlouholetou tradicí a bohatou historií, což se mi líbilo. Je to škola lehce netypická, děti tam neznámkují, mají po celou dobu slovní hodnocení, děti zbytečně nestresují, první stupeň začíná od 9 hodin ráno, což si myslím, že je skvělé. Díky to tak nějak plynule přešlo z prázdnin do školní rutiny. Samozřejmě, že trošku stresu bylo, hlavně na začátku, to jsem měla hlavu jak pátrací balon. Ale postupně si všechno hezky sedlo. Takže musím říct, že jsem se toho bála, ale dá se to zvládnout..

Já se vždy bála nástupu do první třídy, že nám to sebere možnost cestování mimo prázdniny…

To je další věc. Mě se v naší škole právě strašně líbí ten lidský přístup. Samozřejmě tam jsou daná pravidla, která se musí dodržovat, ale jsou podávána v lidské formě. Mám tam pocit lidské empatie, která mi obecně v jednání ve státních institucích chybí. Tady jsou hrozně fajn lidi. To znamená: „ano, pustíme vás na dovolenou, tady máte plán a je důležité, abyste si to na dovolené s vaším dítětem prostě udělali“. Tudíž my jsme si tam s Ráchel každý den alespoň půl hodiny učili. Pokud je toto v pořádku, není problém, aby nás pustili na prázdniny. A myslím si, že to je fér a rozumné. Samozřejmě, když to pak někdo nedodržuje, tak to je něco jiného.

A tvůj vzkaz pro naše čtenářky?

No asi jsou to hlavně sexy maminky, tak asi aby byly dál sexy a hlavně spokojené maminky, protože to je asi ta nejlepší kombinace, co může být! :)

 

 

Ivuš

 

 

 

 

 

 

Share Button

Další podobné příspěvky