home price-tag envelop calendar search cross lock menu

Sexymamas - matky s leskem

Sexymamas logo

Rozhovory

SexyMama Martina

Rozhovory

Martina Chomátová (31 let), zakladatelka projektu Play Everyday, dcera Ema (2 roky)

www.playeveryday.cz

 

Martina otočila svůj život o 180 stupňů, aby našla nový směr. Správný směr. Z profi snowboardistky a studentky ekonomie se matka, která běhá se skupinou rozdováděných dospělých Prahou a strhává veřejnost ke společnému hraní si. Co takovému obratu předcházelo?

„Začala jsem pořádat takové hry pro kamarády, pojmenovali jsme to Magická Praha, kdy jsme chodili po Praze a poznávali prahu JINAK. Nešlo ani tak o historickou stránku nebo architekturu, ale spíš o tu mystickou stránku hlavního města. Členové týmu šli Prahou, luštili šifry, poznávali místa a taky vlastně sami sebe. Cílem bylo rozehrát dospělé lidi tak, aby se nebrali tak vážně, aby byli schopní hru a zábavu zapojit do svých každodenních aktivit. Když se narodila Ema, tak jsem si říkala, že bych v tom mohla dál pokračovat. Ale přes léto, shodou mnoha okolností, díky Nevýchově, knížce Summerhill a různým osobním zkušenostem, mi došlo, že jak vlastně můžu učit lidi si hrát, když to sama neumím? Když jsem taková svázaná a nevěnuji se Emě tak, jak jsem si to představovala před porodem… Dala jsem si tedy takovou osobní „třicetidenní výzvu“ Play Everyday, že si budeme hrát každý den. Sdílela jsem to pak na FB se svými přáteli a po těch třiceti dnech jsem zjistila, že to zlepšilo nejen náš vztah s dcerou, ale také že jsem kreativnější a mnohem víc v pohodě. Teď už za sebou máme 60 dní.“

obrázek 2 (1)

 obrázek 1 (1)

Martina si za svým projektem stoprocentně stojí. „Opravdu si myslím, že hraním a i vědomou pozorností dětem si můžeme nejen vylepšit vzájemný vztah, ale také si můžeme vyléčit různé svoje bolístky. Pozoruji to i na svých kamarádech, kteří se mé výzvy chytili. Někdo má hraní vyloženě v krvi, ale někdo se k němu musí prokousat, což je právě můj případ. I když nemám náladu, tak se do toho prostě přinutím.“ Zajímavé je, že na počátku výzvy Play Every Day stál vlastně Martinin pes, se kterým si nevěděla rady. V Jílovém pak našla paní, která jí se psem pomohla vlastně takovou „Nevýchovou pro psy“. „Když jsem viděla, jak cílená pozornost a hraní funguje na psa, říkala jsem si, jak to teprve může fungovat na dítě?!“

Martina má za sebou zrovna dvě akce Play Day, ke kterým ji mimo jiné inspiroval web nestereo.cz a září z ní nadšení. Zrovna tu včerejší, extrémně vydařenou, považuje za vrchol svých dosavadních aktivit. Když mi o tom vypráví, svítí jí oči nadšením.

Kromě Play Everyday Martina zrovna dostudovala jógu a těší se na lekce pro maminky s dětmi, které povede. „Celý život jsem sportovala a zároveň jsem byla učitelkou, tak jsem to chtěla propojit. Chci prostě cvičit jógu zároveň pro maminky a děti. Baví mě propojení těchto dvou světů, přestože mě od toho všichni odrazují. Když jsem ale viděla Emu, jak je pro ni přirozené se ke mně ve cvičení jógy připojit…“ Do školy jógy se Martina dostala po porodu, kdy procházela nelehkým obdobím depresí. „Potřebovala jsem si vyčistit hlavu, dostat se do světa dospělých. Hodně věcí mi ve škole jógy došlo, hlavně fakt, že jsem svůj dosavadní život vnímala úplně pokrouceně. Během kurzu jsem začala psát i jógovou práci o tom, co se děje v ženském těle během těhotenství a po porodu a spojitost s poporodními depresemi. Tuto moji práci jsem začala šířit, protože si myslím, že spousta žen těmito problémy prochází, jen se o tom stále moc nemluví… Já sama chci další dítě a ráda bych to podruhé prožila úplně jinak. Myslím, že toto téma rezonuje, byť jen trošičku, úplně v každém. Ráda bych do budoucna spolu s kamarádkou, která se zabývá tématy jako povolené pánevní dno a sexuální život po porodu, pořádala besedy na poporodní téma v mateřských centrech. Aby člověk, když do toho stejně jako já po porodu zahučí, věděl, že se to stává a že v tom není sám. Je potřeba vědět, že jsou poporodní deprese normální, a že se není za co stydět. Mně by to tehdy pomohlo.“

obrázek 2

Zrovna lehké nebylo ani Martinino těhotenství. „Ze začátku jsem se těšila, bylo krásné se dozvědět, že v sobě nosím novou dušičku. Pak ale přišly nevolnosti, první signál, že nemám to své tělo tak úplně pod kontrolou. A pak se začalo mé tělo měnit… Než jsem otěhotněla, měla jsem svou vysněnou postavu, byla jsem samý sval a všechny ty fyzické změny ve mně vyvolávaly vyloženě paniku. Na jednu stranu jsem v tom období byla lépe napojená sama na sebe, na svou ženskou podstatu, ale na druhou stranu jsem se vyhýbala zrcadlům a prožívala ten rostoucí pupek ne úplně v pohodě.“ A jak se tedy dávala po porodu do formy? „Když byl Emě rok, začala jsem dělat Strollering, o kterém jsem snila už od porodu, ale moje deprese mi to bohužel dříve nedovolily. A teď předcvičuji Strollering a tu moji jógu.“

Vím, že Martina je na facebooku v kurzu Nevýchovy. Jak se vlastně k Nevýchově dostala?  „Snila jsem o tom, že to, co zrovna teď prožívám s Emou, budu automaticky zažívat od začátku. Jenže když se Ema narodila, čekaly mě 4 měsíce, kdy jsem se ráno ani nechtěla probudit. Když už jsem to konečně nějak překonala a začala normálně fungovat, tak jsem zjistila, že si život s Emou nedokážu užít. Nedokázala jsem s ní komunikovat, s jejím narozením se ze mě stal „ukřičenej dábel“ a vůbec ne ta vysněná spokojená sluníčková máma. Chtěla jsem žít jako před tím, ale měla jsem s ní šílené záchvaty. Trpěla jsem sebe znechucením, kdy jsem si říkala, že jsem stvůra a vůbec si nezasloužím tak úžasné dítě a snad ani vůbec žít.“ Martině se při těchto vzpomínkách zalesknou slzy v očích. „Tehdy se všude mluvilo o Nevýchově, tak jsem se rozhodla to zkusit. Musím říct, že ten „aha efekt“, kdy jsem se najednou byla schopná naladit na tu její vlnu, domluvit se s ní a najednou to začalo opravdu fungovat, tak ten byl neskutečný. Nejsem ještě stoprocentně „Nevýchovná“, ale tak nějak mi přijde, že k tomu krůček po krůčku spějeme. Je to stále lepší a lepší. I to moje hraní si mi pomohlo k pochopení Nevýchovy. Člověk přes tento přístup může vlastně osvobodit sám sebe a vyrovnat se s důsledky výchovy svých rodičů. Já si tohle uvědomila, když jsme byli s mými rodiči na společné dovolené. Když jsem viděla, co všechno Emě můj táta zakazuje, tak jsem si uvědomila- aha, tak v téhle kleci jsem žila já! Abych se sama osvobodila, vzala jsem ji někam za roh a schválně jsme dělaly to, co jí zakázal. Ne tak, aby to někoho štvalo, ale prostě za rohem, pro náš dobrý pocit. Sama sebe teď vždy ptám: jak moc je to důležité, jí tohle a tohle zakazovat? Jsem ale tátovi jednoznačně vděčná za všechny, i ty nelehké, lekce v mém životě. “

obrázek 3 (1)

A co její sportovní kariéra? „Když jsem skončila se snowboardcrossem, který mi do té doby zabíral fakt hodně času, najednou jsem tak trochu ztratila smysl života. Přestala jsem vlastně ze dne na den. Nahradila to jóga, Magická Praha…“  Proč vlastně Martina se snowboardem sekla? „Připravovala jsem se na olympiádu ve Vancouveru a čekala jsem, že se tam dostanu, protože jsem splňovala některá kritéria. Pak jsem si ale přetrhla vazy v koleně. Pořád jsem si myslela, že se tam dostanu a stále jsem dřela, abych mohla jet. Jenže sezonu před olympiádou už jsem nestíhala najezdit dost závodů, abych kritéria splnila, tak jsem si řekla, že pojedu aspoň na MS a na Univerziádu. Na MS se mi nedařilo a na Univerziádě jsem dojela jako třetí, ale v den závodu při tréninku jsem si způsobila ošklivý otřes mozku, kdy mi trenér musel ukazovat trať na kameře, abych byla vůbec schopná jet. Jelikož to byl můj šestý otřes mozku, totální restart, rozhodla jsem se, že si tu kebuli nechci úplně rozmlátit. Domů jsem z Univerziády přijela úplně rozmlácená a ze dne na den se rozhodla s tím přestat. Od té doby jsem na snowboardu nestála. Vnímám to jako uzavřenou kapitolu a fakt mi to nechybí. Mám dokonce pocit, že jsou v mém životě kapitoly, které prostě byly, ale to už nejsem já. V té době jsem žila ve světě chlapů, mluvila jsem jako dlaždič a vlastně vůbec jsem nebyla připravovaná na tu roli ženy – matky, což se taky podepsalo v těch poporodních depresích. Asi mi v tom rozhodnutí dost pomohlo i to, že jsem ještě před olympiádou potkala partičku lidí, ze kterých se stali mí nejlepší přátelé. Tou jsou taky ti lidé, kteří mě hodně podporovali v mých nápadech, které vyústily v Magickou Prahu a všechny mé další aktivity. Najednou mi došlo, že jsou na světě i lidé, kteří mě mají rádi za to, jaká opravdu jsem a ne za to, jestli přivezu domů medaili nebo jak vypadám. Začala jsem se cítit dobře v úplně jiných věcech. Uvědomila jsem si, že jsem doposud spoustu věcí dělala jen proto, abych se zalíbila tátovi. Chtěla jsem, aby ze mě byl konečně lepší chlap, než je můj brácha, se kterým jsem neustále podvědomě soupeřila. Najednou už jsem tu tátovu pozornost a uznání nepotřebovala. Měla jsem kolem sebe lidi, před kterými si nemusím hrát na něco, co nejsem. A tak jsem začala studovat jógu, astrologii, sekla jsem vlastně i s ekonomickou školou, kterou jsem zvolila kvůli tátovi a začala studovat Vzdělávání dospělých.“

A na co si vlastně Martina nejraději hrála, když byla dítě? „Milovala jsem poníky a hrozně ráda jsem si hrála na cestovku. Také jsem snila o kariéře herečky a zpěvačky“, směje se. Zajímá mě také, jestli Emu povede k nějakému sportu. „Já jsem nevyrůstala se zvířaty, tak se snažím, aby to tak měla aspoň Ema, takže jezdíme na koně, které Ema miluje.“

Do naší debaty přichází Martinin manžel Jakub a mě to nedá, abych se nezeptala na pár věcí i jeho. Zjišťuji tak třeba, že měl původně zálusk na její kamarádku :) Dohromady je dal Jakubův nejlepší kamarád, který jim šel nakonec i za svědka. Svojí ženě a jejímu projektu PED samozřejmě fandí a také v něm vidí velký přesah, který by rád jednou propojil i se svoji zálibou – manažer nadnárodní společnosti se vyžívá se v přípravě crepes. Hraní a palačinky… to zní dobře, nemyslíte?

A co by Emě poradila do života? „Aby si nepřestala hrát. To souvisí se vším, život je zábavnější a nechybí v něm nadhled…“ To samé by pak Martina chtěla vzkázat i vám všem! ;)

obrázek 3

Autor článku: Ivuš

Autor fotografií: Edita Horová (www.edithphoto.com)

Share Button

Další podobné příspěvky