home price-tag envelop calendar search cross lock menu

Sexymamas - matky s leskem

Sexymamas logo

Rozhovory

SexyMama Mirka Luberdová

Rozhovory

Mirka Luberdová (32 let): bývalá modelka, moderátorka, výživová specialistka, autorka kuchařek/knih o výživě, aktivistka za lepší stravování. Má syna Richarda (7 let) a dceru Izabelu (14 měsíců).

 

Poslouchat Mirčino vyprávění pro mě bylo velmi obohacující a rozhovor to byl velmi příjemný a také velmi dlouhý. :) Přesto, kdyby nás nevolaly jiné povinnosti, seděly bychom tam spolu asi ještě mnohem déle. Mirka je totiž člověk, který umí poutavě vyprávět nejen o výživě, ale má také zajímavé názory na život obecně. Člověk jí naslouchá se zápalem a hned má chuť změnit své postoje ke stravování a životní styl celkově.  Celé naše povídání se točilo hlavně kolem jídla, a také kolem dětí. O těch Mirka mluví s láskou, něhou a pokorou. Možná i proto, že o staršího Riška díky leukémii málem přišla.

 

Jak ses dostala zrovna k výživě?

 

Výživa mě zajímala už od střední školy. Byla jsem na zdravotní škole a tam jsme měli nauku o výživě. Ten předmět mě tolik bavil, že už v tehdy jsem přemýšlela se jídlu věnovat profesně. Ale je to hodně let nazpět a v té době byla jediná možnost práce v tomto oboru dietní sestra v nemocnici, což mě tedy moc neinspirovalo ani nezajímalo. I pohled na zdravotní diety byl už i na tu dobu zastaralý.  Nebylo ani tolik možností se vzdělávat, jako máme teď – teď je spousta literatury, volně dostupných informací a videí, člověk se k nim umí dostat. Takže tehdy to šlo do ztracena, dál jsem se tomu nevěnovala…

Pak přišel modeling a s ním miliony různých výživových omylů, což mě ale paradoxně z dnešního pohledu mnohému naučilo… Dívat se střízlivěji na to, co to jídlo vlastně je. Protože my lidé, co máme možnost výběru a můžeme jíst v podstatě cokoliv, jídlo zneužíváme a je našim nepřítelem. Ano, ve velké míře nepřítelem! Prošla jsem si nezdravým způsobem dietování, tápala jsem a neuměla se v tom tehdy zorientovat. Tehdy jsem se dívala na jídlo takovým tím klasickým pohledem: jakože vše to, co mi chutná, mi nedělá dobře a tloustnu po tom, a cítila jsem se ukřivděně, že mi to zdravé jídlo vlastně nechutná a jím ho jen z donucení. Nevěděla jsem totiž, co se z toho dobrého zdravého jídla dá všechno kouzelného připravit. V podstatě v té době, asi 15 let zpět, když si chtěl člověk dát salát, tak v nabídce byl jen šopský se slaným sýrem anebo nějaký kuřecí s majonézovým nebo jogurtovým dresinkem a ze zeleninových jídel byla v nabídce zapékaná brokolice a smažený květák… A to si pak povíte „Fíha, to není velká zábava tento výběr“.

A pak, když Riško před 6 lety onemocněl leukémií, tak po půl roce léčby se mu stala taková věc, že mu udělali chemoterapii, která mu odpálila zažívací trakt a střeva a následně udělali dietní chybu a dali mu jíst něco, co způsobilo, že mu začaly prosakovat střeva a on málem umřel. Musím říct, že to byl pro mě obrovský šok, jakože jakou sílu může mít dietní chyba! Jak velký vliv má jídlo na to tělo. Najednou to byl takový impuls, facka shora… A tak jsem začala ihned pátrat po informacích, jak vlastně jíst správně a moudře. Měla jsem asi štěstí i na prvotní literaturu, na lidi a různá školení, protože celkem brzy se mi začalo dařit, že Riško začal na novém stravování prosperovat.

A také si myslím, že každý máme na něco dar a já mám nějaký dar na to cítit, jak umět nakombinovat a připravit jídlo…

Většina mých receptů vycházela z toho, že Riško měl během léčení, protože jemu se leukémie vrátila ještě podruhé, různá výživová omezení v různých úsecích léčby. Třeba nemohl jíst nic živého, takže ovoce a zelenina v syrovém stavu nepřipadala v úvahu, ale já se snažila, aby to jídlo i přes to mělo nějakou výživovou hodnotu. Potraviny totiž mají nejen výživovou hodnotu, ale také energetickou. To mi také mimochodem došlo, že všechno okolo nás má nějakou energii, i my jsme vlastně energie a když nám dojde, tak nás to vypne… Když si tu energii nebudeme dodávat, tak vyhasne dřív nebo ten náš život nebude tak kvalitní. Takže jsem vařila z toho, co zrovna Riško mohl a přišla jsem díky tomu na kombinace, které by mě za jiných okolností ani nenapadly. Po kterých bych jinak nesáhla. Asi na to mám vážně i nějaký talent… Když se do toho člověk pak dostane, tak je to jakoby se vyloženě otevřely dveře k úplně jinému způsobu vaření.

Když vám někdo nad hlavou drží meč, tak makáte víc, než když nemusíte. Není to jen takový rekreační zájem, když chcete pomoct milovanému člověku. Protože jinak nemůžete udělat vůbec nic, abyste mu pomohli uzdravit se, krom tedy toho, že jste samozřejmě při něm. Každý den ho musíte krmit, a máte tu možnost ovlivnit, jakou tu energii do něho dáte. Ta nemoc je totiž tak nekompromisní, že mám pocit že i to, co se děje v nemocnici, je jakýsi vabank…

A i teď, když přišla do mého života Izabelka, tak je to zas nové. Člověk má pocit, že s malými dětmi je to jenom pyré… Ale naši známí jsou třeba překvapení, jaký zápřah má Bela potravin. Děti v jejím věku běžně nejí věci jako jáhly, pohanku, jinou rýži než klasickou. U ní je parádně vidět, že když to dítě naučíš od útlého věku, tak je to pro něj běžná věc a jí takto bez problémů. Určitě se to okřeše, až bude starší, ale to je úplně normální, protože každému z nás dělá dobře něco jiného.

Já už si asi ani neumím představit, že bychom se stravovali jinak. Cítíme se v tom komfortně a dobře a v podstatě je to úplně jednoduché, když se do toho dostanete. Je to celé o tom, co nejméně komplikovaně připravovat potraviny. Nemá to být polotovar, který musí přijít nějakou dlouhou úpravou, aby si ho člověk mohl dát. Jak se to urodí, tak to zpracujeme. Třeba ani nejíme moc těstoviny, protože se to právě musí nějak zpracovat. Tedy jíme je, kdo by neměl rád těstoviny, ale je to sváteční jídlo, není u nás běžné. Snažím se kombinovat základní druhy obilovin se zeleninou, se zdravými druhy olejů a dělat omáčky jen ze zeleniny a z vývarů a zpracovávat to všechno co nejjednodušším způsobem, a to buď na páře, lehce orestovat nebo krátce zapéct. Takže nesnažím se to nějak zbytečně kombinovat a komplikovat.

Foto: archiv Mirky Luberdové

A co tvé knihy o výživě?

 

Teď mám hotovou třetí kuchařku, která je určená matkám, nebo třeba jen ženám, co o mateřství uvažují. Ta by měla v blízké době vyjít. Vznikla tak, že jsem si na IG dávala fotky ingrediencí, co dávám do příkrmů Belušce a na to konto následovala tak úžasná zpětná vazba, že mě to velmi inspirovalo.

 

Tvé děti na tomto způsobu stravování vyrostly, ale co tvůj muž? Musela jsi ho k tomuto stravování nějak přemlouvat, přesvědčovat?

 

Tak on by se ani nedal… On má svou hlavu. On vlastně ani před tím nebyl špatný konzument, byl spíš takový klasický konzument, který by nejradši jen mazal a obkládal pečivo… Tak jsem mu nabídla pár věcí, které přijal. Třeba snídaňové kaše, ty úplně miluje, vajíčka na spoustu způsobů. On nikdy nejedl saláty a teď je překvapený, že mu chutnají. Dělám mu takové hutnější „chlapské“ varianty a on to jí a chutná mu to. I další věci co má rád připravuji po svém. Třeba má rád perkelt, ale já do něj nedám klasické mléko, ale mandlové, co doma vyrobím. On to ani neví a je překvapený, když se to pak dozví. „Ok, kdybys mi to řekla, tak bych to neochutnal a takto to bylo super.“ Určitě není v jídle tak striktní jako já a děti, ale našli jsme takový okruh jídel, které mu vyhovují a já jsem spokojená a on je za to rád. Kdyby měl ženu, která by mu vařila klasiku, tak by byl možná trochu při těle. A proto je i rád, že přijde domů a lednička není plná nesmyslů. Když to tam není, tak to nesníš.

 

Jedí tvoje děti sladkosti?

 

Třeba čokoládu? Riško ano, Bela zatím ne… Snažím se kupovat hořkou, ne ty kombinované tyčinky, ale třeba jednou za čas má Riško i Kinder vajíčko, když mu někdo přinese. Protože on ho chce, že je v něm hračka a já mu to nechci úplně odpírat. Akorát bych v něm vybudovala přirozenou touhu – každý chceme to, co nemůžeme. On ale není moc na sladké. Když máme sladké, tak spíš domácí, upečeme… Nebo máčíme ovoce a oříšky v hořké čokoládě.

 

A stravuje se Riško ve školní jídelně?

 

Ano a upřímně mu to nechutná a má s tím problém. Většinou jí pouze polévku nebo přílohu. Řešíme to velkými svačinami, protože menu známe dopředu, tak předem víme. Nebo pro něj mám připravené jídlo, když přijde ze školy domů.

 

Školní jídelny štvou spoustu rodičů… Ale ani rodiče často nemají o výživě správné informace.

 

Na Slovensku se teď myslím buduje super skupina lidí, která se snaží o to, aby se v parlamentu projednaly normy školních jídelen. Co je vlastně takový velký problém, aby se ty zastaralé normy ze školních jídelen změnily?

Jsem také ambasadorem pro zdravou výživu pro děti v projektu Hýb sa Slovensko, který pracuje už s dětmi od čtyř měsíců.  Chceme rodičům ukázat, jak zdravě vařit pro děti a jak se s nimi také správně hýbat. Už třeba to, jak držíte miminko, předurčuje jeho tělesný vývoj.

 

 

Řešíš hodně BIO?

 

Je dobré dávat na zdroje, odkud ovoce, zelenina, maso a další věci pochází. Určitě jsem ale za to, že je lepší si udělat polévku z NEbio zeleniny, než si zalít polívku ze sáčku. Bohužel teď je taková doba, jaká je, znečištění a pesticidů je strašně moc. A mohli bychom se tím trápit každý den… Teď jsem se smála, že mají z Ameriky přijít skenery, které nám přesně ukáží momentální obsah chemických látek a jiných nežádoucích látek v potravině. To už bude konečná, to už se člověk bude bát sníst cokoliv… Ale co s tím uděláme? Odpálíme se na jinou planetu? Já se musela odhlásit i z nějakých facebookových mama skupin, protože řešení volných radikálů a tak dále, už je i na mě moc (směje se).

 

 

A hřešíš vlastně?

 

Jasně… Jednou za čas, když jsme třeba na výletech, tak ráda ochutnávám nové věci… A u mě je to asi hlavně pečivo. Třeba nějaká Paul bageta. Ale většinou mi stačí, že si jen od manžela třikrát kousnu. Chutná mi to, ale kdybych snědla víc, bylo by mi špatně, a to už nechci…

 

 

Co říkáš na všechny ty výživové směry, které jsou teď trendy? Třeba veganství…

 

Udělala jsem si certifikát výživového poradenství, protože jsem sama měla ohledně výživy nějaké otázky, poměry sacharidů, bílkovin a tuků, věci co je potřeba se naučit. Když jste zdravý člověk, tak tohle asi neřešíte… Na mě se už obrací lidé, kteří mají nějaký zdravotní problém. Teď je hodně různých trendů… Je velký rozdíl mezi tím, jestli jste vzdělaný vegan nebo vegetarián anebo jste se prostě jen tak z ničeho nic rozhodli. To pak můžete udělat spoustu chyb z nevědomosti. Běžný vegetarián si namaže kváskový chleba rostlinnou pomazánkou, pak si dá těstoviny se zeleninou a nějaké smoothie z hypermarketu, které je zpracováno snad tím nejhorším možným způsobem. Ani trvanlivá rostlinná mléka nejsou dobrá. Vždy říkám, že ta trvanlivost je vykoupena stabilizátory. Je lepší si doma jednoduše vyrobit vlastní. Je třeba vykrývat bílkoviny a vědět kolikrát a kolik do týdne jich sníst a vůbec kde je hledat. Jinak se brzy dostaví nějaký problém. Člověk si dokáže uchovat zásoby B12 a B17 z masa z minulosti i roky, ale jednou to dojde. A pak mohou být problémy… Bílkoviny jsou základní stavební jednotka v těle. Nejvíc bílkovin v rostlinné formě je v luštěninách.

 

Můžeš si ale koupit potravinové doplňky…

 

To můžeš, ale ta vstřebatelnost je úplně jiná. Lidi nemají vzdělání o tom, jak se tyto doplňky mají užívat. Třeba železo se vstřebává jen na lačno, může ho leccos v tom vstřebávání zastavit, třeba káva, mléko nebo další potravinové doplňky… Když chybí vědomosti, může to jít do ztracena. Vyhodíte peníze a nevstřebáte třeba nic…

 

A co říkáš na diety podle krevním skupin?

 

Tomu jsme ve škole věnovali několik hodin a já se k nim nepřikláním, není to položené na vědeckém základě…

 

Hodně lidí také vyloučilo z jídelníčku mléko…

 

Tělo je citlivé na laktózu. Já se snažím mléčné výrobky úplně vytěsnit, přestože mám ráda chuť sýrů. To patří i mezi ty mé hříchy, jak jsme se bavily předtím. Když jsme někde v Itálii nebo v dobré restauraci, tak si rádi dáme mozzarellu nebo parmazán, ale doma mléčné výrobky téměř nekupuji. Vlivem různých studií jsem nabyla názoru, že laktóza není dobrá. Třeba mě hrozně překvapilo, jaký vliv má laktóza u nemocí jako astma, atopický ekzém a dokonce i autismus. Autistická dieta, kdy vyřadíte mléko, lepek a cukr v jednoduché podobě má neuvěřitelné výsledky! Je úžasné, jaké zlepšení po jejím nasazení nastane. Ale najdete vědecké studie o tom, jak mléčné výrobky škodí a jak přesně, a pak stejnou vědeckou studii, kde je napsáno, že neškodí. Já si ale o tom díky Riškovi, protože se snažím pomoct mu doběhnout ten dluh, který díky té chorobě získal, zjišťovala vše možné. Ta nemoc mu dala velmi těžkou startovací čáru a proto je pro mě důležité mu nijak nepřitěžovat. Je hodně výživových poradců, kterých si vážím a mezi nimi i moje učitelka výživy. Ona je molekulární vědkyně, velmi střízlivý člověk, na ni opravdu dám. S ní jsem mléko konzultovala a ona mi řekla, že je to spouštěč onemocnění, když se vypustí, často se uleví nebo se člověk úplně vyléčí, takže logicky, vyber si… hej? Chceš nechceš…

 

A co maso?

 

Já nejsem ani vegetarián ani klasický konzument masa. Když máme dobrý zdroj, tak si ho občas dáme. Ale myslím si, že komerčně zpracované maso je nechutné. To, co do těch zvířat dáváme, jak je chováme a jakým způsobem je zabíjíme, je hnus. Myslím, že kdybychom to viděli, nikdo z nás by to maso nesnědl. Je tam kopec hormonů, antibiotik, stresových hormonů. Zvíře prochází velmi dlouhým procesem totální paniky, a kdo z nás si zažil nějaký šok, brutální strach, že se až zapotil, asi dobře ví, že si pak po chvíli uvědomil, jak smrdí, jak vyplavil všechny ty toxiny. To vše se do toho masa ukládá. A pak si to dej, dej to tomu dítěti…

 

A co cukr?

 

Ten je všude, v medu, v xylitolu, v kokosovém cukru, fruktóze… A přiznám se, že i já jsem na cukru závislá. Nedovedu si představit, že bych si nedala med nebo si nedala ovoce. Snažím se sladit medem nebo rýžovým sladem, pšeničným sladem. Mnoho lidí se ho bojí, že jak to bude chutnat a přitom má velmi neutrální chuť a navíc tolik nešokuje slinivku jako ten běžný cukr.

 

 

Děláš výživové poradenství. Jak se svými klienty pracuješ? Děláš jim třeba speciální jídelníčky?

 

Dělám jídelníčky na míru, mám i výživový program, na který jsem certifikovaná, a který vám vysloveně vytvoří jídelníček a přesně vám napíše, kolik čeho gramů a lžiček, ale popravdě tohoto nejsem velkým zastáncem. Je to dobré na start, když vás třeba trápí velká obezita a nemáte ani ponětí o tom, jak vypadá ona několikagramová porce. Raději ale dělám to, že požádám člověka, ať mi napíše svůj běžný týdenní jídelníček, projdu si tak jeho výživové návyky, zjistím jeho očekávání, jeho životní styl a na základě toho mu vytvořím doporučení na míru. Pak mám nejradši, když se ještě jednou sejdeme a řekneme si co a jak, protože každému sedí něco jiného. Ráda také vysvětlím, co proč a jak. Následně klientovi naposílám 300 různých receptů a z toho si on udělá to svoje, co má rád.

 

Vlastně už ani neberu klienty, kteří chtějí zhubnout třeba do měsíce 5 kilo na ples, spíš ty, kteří chtějí změnit životní styl, žít jinak, pracovat na sobě. Když mi pak píší, že jim to změnilo život, že se cítí lépe a že jsou překvapení, že ještě zhubli, což nebylo sice jejich cílem, ale je to fajn, tak to mě baví…

 

Není to drahé, takto změnit lifestyle?

 

Doporučuji vařit na páře, koupit parný hrnec, kvalitní mixér… Ty investice na počátku jsou, člověk se také musí rozloučit s polotovary, které má v zásobě a nakoupit zdravé potraviny. Ale určitě to stojí za to.

 

 

Je něco, co bys doporučila všem?

 

Často svým lidem doporučuji změnit životní styl a dělat si třeba čas od času půst nebo i klystýry… Tam je ale zas nutné si něco nastudovat, aby si člověk neublížil. A je také fajn vnímat třeba i ty roční období… Teď přišlo jaro, medvědí česnek a kopřivy, a to jsou ty dary přírody, abychom překonali ten přestup ze zimy. Je dobré vnímat tyto věci a zapojit je do života. Pak až přijde období melounů, si můžete dát aspoň třídenní melounovou kůru a tak dále… Člověk ale musí počítat s tím, že takový detox nemusí být nic příjemného. Může vás bolet hlava, může přijít depka, člověk třeba i smrdí…To tělo se prostě musí vyčistit.

 

Nejlepší jsou v tomto děti, protože jsou ještě nezkažené a mají instinkty. Riško třeba vždy před spaním sní až 2 – 4 jablka. Zastabilizují žaludek, dělá mu to dobře. A Beluška to u něj vidí a bere si od něj.

 

A třeba nahradit bílé pečivo kváskovým pečivem.

 

 

A nechceš si založit blog?

 

Už mám! (směje se) Ale nemám na něj moc čas… Chvíli jsem to dělala po nocích a dostala jsem se díky tomu do velkého spánkového deficitu, byla podrážděná, a tak tomu teď dávám volný spád…Těším se na to, až bude víc volného času, že se do toho pustím. Ale toto období je zase super v tom, že víc zkouším doma recepty. Jde to pomalu, ale do pohody.

Blog:  mirkaluberdova.sk

 

Ty máš hrozně moc aktivit, pomáhá ti někdo s dětmi?

 

Ano, máme paní na pomoc s dětmi. Dlouho jsem byla doma s Riškem, vlastně ani ne tak doma, spíš v nemocnici… Dva roky permanentně, pak další dva roky doma v udržovací léčbě, takže té izolace na mě už bylo docela dost. Ráda si dávám tak 1-2 pracovní dny týdně, kdy mám buď klienta anebo píšu pro různé stránky, které se věnují zdravé výživě. Mám teď také nějaké aktivity kolem toho projektu Hýb sa Slovensko, a to se cítím aspoň v těchto pár hodinách jako člověk, to dělám pro sebe.

 

 

Nebála ses po těch zkušenostech s Riškovou nemocí mít další dítě?

Bála jsem se, a proto jsem dlouho nechtěla druhé dítě… Riško to neměl ani vrozené, neměl to geneticky, to se prostě stane a nikdo neví proč…Taky to není jediná choroba, která může přijít. Takže bála jsem se opravdu hodně a měla jsem pocit, že už nechci další dítě, že už se nezvládnu o někoho tolik bát. Ale paradoxně když jsem vyšla z toho transplantu, kde jsem tehdy o Riška málem přišla, tak jsem měla pocit, že musím mít ještě jedno dítě v životě, nebo se z toho zblázním. Prostě soustředit se ještě na někoho jiného. A Riško taky hrozně chtěl sourozence. On ji opravdu miluje a ona jeho. Jsem šťastná, že ji máme…

Ale nebudu říkat, že nejsou momenty, kdy na mě padne brutální strach, že se něco může stát. Někdy mám pocit, že se těmi všemi aktivitami snažím zabránit tomu, aby nenastal takový ten hluchý moment. Večer to tak na mě občas padne, když je uložím a je klid… Takové to „Co když zítra se zase něco posere“…

Foto: archiv Mirky Luberdové

 

Text: Ivuš

 

 

Share Button

Další podobné příspěvky