home price-tag envelop calendar search cross lock menu

Sexymamas - matky s leskem

Sexymamas logo

Rozhovory

SexyPapa Petr

Rozhovory

Petr Skondrojanis (37), specialista v oblasti trhu práce, 2 děti (5 a 13)

http://skondrojanis.me/

 

Petr o sobě:

“Je mi 37 let, jsem rozvedený a mám dva kluky. A vůbec nevím jak popsat to, co dělám. :). Jsem tak trochu zaměstnanec, podnikatel, fyzická osoba. Podstatné asi je, že pracuji s pracovním trhem a tak trošku v marketingu. Důležitý je, že se netěším do práce, ale na práci. Nemám místo, kam chodím do práce; zastávám názor, že práce je součástí života a tak jsem opustil koncept pracovní doby. Mimo dětí a práce mě baví miliarda dalších věcí. Většinu z nich nikdy nestihnu, ale naštěstí mám ještě hodně životů před sebou. Takže jde o to, být dobrým člověkem a nepokazit si to.“

 

 

Máš děti ve střídavé péči. Jak to vlastně chodí?

Dřív jsem je měl vyloženě ve střídavé péči, tedy týden byly u mě a týden u mámy.  Ale změnili jsme to. Jednak střídavá péče dětem moc nesvědčí, pokud to za a) není na delší úseky, protože takhle mají dva “domovy” ale nikde nejsou pořádně a nestihnou si vybudovat zázemí a za b) pokud mají dva rodiče odlišnou výchovu. Já jsem hodně svobodomyslnej a moc je nevychovávám a moje bývala žena je spíše pro pravidla, a tak se to i po této stránce rozcházelo, a řešili jsme nesmyslný konflikty. A navíc jsem to sám přestal zvládat, a v kombinaci s prací jsem byl tak utahanej, že z toho ty děti nakonec moc neměli. Ono je těžký mít full time práci (u mě spíše víc, nebo několik) a celý týden upravit režimu dvou dětí. A já to takhle dělal tři roky. Nakonec jsem zjistil, že to už dál nepůjde. Teď je mám jeden týden od čtvrtka do neděle a druhý týden na jeden den podle domluvy.

 

Jaký jsi otec?

No to je právě otázka. Já to nevím, to ti řeknou moje děti, až vyrostou. Já jsem přirozeně hodně sebekritický, takže si myslím, že jsem mohl být lepším tátou, u staršího syna určitě. Věnoval jsem hodně času byznysu a sobě místo jemu, a dnes mě to mrzí. Ale je dobrý přijmout, že jsem dělal chyby a jsem rád, že jsem se z nich poučil.

Snažím se být vědomým tátou. Tedy chovat se ke svým dětem s vědomím, že jsou to samostatné a mně rovnocenné bytosti a že jediné, v čem mám navrch, je moje zkušenost. Je to sakra těžký, ale stačí si to “uvědomovat”. Ta moje zkušenost, díky které mám navrch, nutně nemusí být dobrá. Respektive mne může ovlivňovat naopak negativně. Ne, že bych je nechal si žít úplně vlastním životem, ale spíš než pravidla se snažím, aby žili určitými principy. Třeba být slušní k sobě navzájem a k ostatním. V téhle snaze mi dost hází klacky pod nohy učitelé ve škole, kteří milujou pravidla a svobodný děti jim vadí.

Uvědomuju si, že jediné co děti potřebují je opravdovou lásku, upřímnost a férový zacházení. Ony milují nezištně, nic za to nechtějí, což jsme my dospělí už zapomněli. My máme všechno něco za něco. A snažím se hodně žít přítomností, kašlat na minulost, kterou nezměním a budoucnost zbytečně moc nekoumat, a tím si taky víc užívám ten čas s dětmi. Nedávno jsem viděl přednášku o tom, že nějaký vysoký procento lidí (kolem 80%) myslí většinou na něco jinýho než na to, co dělají. A že to je přímo uměrný štěstí, že šťastnější jsou ti, co věnují plně pozornost tomu, co dělají.

 

Jaké vlastnosti po tobě kluci zdědili?

Vůbec netuším. Jsou sice narozeni ve stejný den, takže oba jsou berani a já jsem býk, tím pádem určitý trvdohlavostní charakteristiky budeme mít totožný. Ale jeden má ascendent raka a druhej ascendent střelce, takže jsou v podstatě každý úplně jiný. A já jsem jinej, než jsem byl před pěti lety. Takže vůbec netuším, v čem jsou po mně.

Jak je vidíš za 20 let?

Další zapeklitá otázka. Takže Míšovi bude 33, doufám, že bude spokojenej sám se sebou, to je to hlavní, ostatní mi přijde nepodstatný. A Maťovi bude 25, takže ten si bude své místo na slunci ještě asi hledat, takže u něj doufám, že to nebude moc bolet. A já doufám, že tady pro oba pořád ještě budu.

Svěřují se ti kluci se svými láskami?

No mladší ještě ne, a ten 13tiletej občas něco o holkách prohodí. :) Ale on si v tomhle dává spíš načas, než že by byl napřed. Zatím ho baví počítačový hry, koloběžky a skateparky. Uvidíme, kdy přijde to ostatní.

 

Jak ovlivnilo otcovství tvůj pracovní život?

Já myslím, že napřed ovlivnil můj pracovní život otcovství, tedy že mi pracovní život přišel důležitější. Až někdy 4 roky zpátky jsem si uvědomil, že takhle pracovat nechci a že dokázat být s dětmi a mít full time práci je zajímavá výzva. A tak nemám žádnou pevnou pracovní dobu. Nikdo mě nedrží v žádný kanceláři v čase od – do. Svůj čas na práci si definuji sám. A nejvíc mě začala zajímat flexibilita trhu práce a zjistil jsem, že jsme třetí od konce v EU v počtu částečných úvazků na trhu práce. Což je logicky velký problém pro mámy, který na plný úvazek pracovat nemůžou. Takže se snažím motivovat firmy, aby opustily tradiční modely zaměstnávání a zkusili více volnější způsoby spolupráce. Takže vlastně mě to ovlivnilo hodně, když nad tím teď přemýšlím.

 

Pověz nám něco o tvém projektu „CV laboratory – jak psát životopis“.

Nevím, jestli to ve zkratce budu umět. Ale kdysi jsem v Londýně na konferenci working mums viděl přednášku na téma psaní životopisu a začínala větou, že “špatný životopis je seznam pozic oproti tomu dobrý životopis je případová studie pracovního života.” Zaujalo mě to a zkusil jsem s pár mateřskými centry udělat dvouhodinovej workshop na psaní životopisu. A stejně jako všechno ostatní, tak i u psaní životopisu je důležitější ta cesta než výsledek. :) Třeba jsem zjistil, že 8 z deseti maminek v životopisu zapírá svoje mateřství. To mi připadá neuvěřitelný, že žijeme ve společnosti, ve který je nutný kvůli práci zapřít svý děti. A když jsem se jich zeptal, jestli by chtěly pracovat ve firmě, kde musejí svoje mateřství zatloukat, tak odpověděly, že ne. Takže se bavíme o tom, co bylo v dosavadní kariéře před mateřstvím to nejzábavnější a co by chtěly dělat v budoucnu a přemýšlíme společně, jak to zakomponovat do životopisu.

 

Co bys doporučil všem matkám, které končí RD a hledají práci?

Za prvé aby nezapíraly své děti. A za druhý, pokud zrovna nemají nejakutnější potřebu jít do práce, tak ať opravdu dobře popřemýšlí nad tím, co chtějí dělat a zkouší najít takovou práci, kde budou spokojené. Protože nespokojená maminka, co chodí vystresovaná z blbý práce domů za svým děckem, je tak trochu problém pro to děcko. Ale rozumím tomu, že to nejde, a že je situace na trhu složitá. Ale děti si opravdu zaslouží hodně pozornosti a kariéra by neměla být přednější. Vše by mělo být vyvážené.

 

Co se ti obecně líbí na ženách?

Že jsou ženy a že nikdy nebudou jako muži. Baví mě, když jsou ženy ženami, se vším co k tomu patří. Třeba už mi nevadí, že je nikdy nepochopím. Dřív jsem to hrozně koumal a chtěl jsem na všechno odpovědi. Teď vím, že na spoustu otázek odpovědi nepotřebuju a hlavně, že je ani nikdy nedostanu, protože neexistují. A to se mi vlastně líbí, je v tom jakási nerozluštitelná záhada, která pořad inspiruje k objevování. Výhodou žen je, že nemusím mít deset partnerek, ale můžu mít jednu, ve které jich jsou stovky. :). Za předpokladu, že s tou jednou mám hezký a fungující vztah, protože pak mi i ty ostatní ukáže. Pokud to nefunguje, ukazuje ty ostatní své já většinou někomu jinému. V tomhle ohledu mají ženy smůlu, chlapi jsou většinou dost nudní, protože se snaží být nenáladoví. Nebo náladovost většinou nepřiznají.

 

Myslíš, že ženy matky vypadají jinak než ženy bez dětí?

Myslím, že do spousty maminek by to člověk ani neřekl. Takže na první pohled jinak nevypadají. Spíš se jinak chovají, i když to je taky asi individuální. Já vlastně nic nevím. :) Ženy jsou prostě ženy a myslím, že něco mateřského v nich je od narození.

Tvůj vzkaz pro všechny SexyMamas:

Ať žijí přítomností a užívají si ten konkrétní okamžik, nepřemýšlí nad tím, co bylo, co bude nebo co už nebude. Nemám s tím osobní zkušenost, ale myslím, že musí být hezké být maminkou.

Photo 01.04.13 7 50 21

Share Button

Další podobné příspěvky