home price-tag envelop calendar search cross lock menu

Sexymamas - matky s leskem

Sexymamas logo

Rozhovory

SexyMama Markéta z Kitchenette

Rozhovory

Pokud se alespoň trochu orientujete ve světě blogerek a blogování, musíte blog jménem Kitchenette znát. Kdo se ale za tímhle úspěšným blogem, který se stal dokonce vítězem v kategorii Food v posledním udílení cen Blogerka roku, skrývá? Je to nesmírně sympatická Markéta Pavleje, která nás pozvala k sobě domů a mohly jsme si tak u čerstvě upečeného domácího koláče popovídat nejen o jejím blogu, ale také o mateřství, porodech a tak vůbec hezky žensky poklábosit :)

Společnost nám kromě Markéty dělaly její dvě děti, Grétka (6let) a Ruben (2roky), jejich pes a také Markéty bříško, ze kterého se brzy vyklube další člen domácnosti.

MarketaPavleye-28

 

Markéto, co jsi dělala před tím, než jsi začala blogovat?

Dělala jsem 10 let vizážistku. Proto tady má Grétka makeup kufr se selekcí mojí kosmetiky (ukazuje na vizážistický kufr plný šminek). Jinak jsem poslala svůj kufr s make upem do světa před pár měsíci, protože už jsem dlouho nelíčila.

Zbavovala ses toho s těžkým srdcem?

Právě že ne, já jsem byla ráda. Mně těch 10 let stačilo a tím posledním krokem jsem za touto etapou zavřela dveře. Ale moc mě to bavilo, byla to skvělá životní etapa, ta práce byla v mnoha ohledech skvělá…

Svého manžela jsi potkala kde?

Právě při práci vizážistky. On zastupuje umělce, hlavně fotografy a ilustrátory, a mě tenkrát začal zastupovat jako make up artistku. Tenkrát mě Anna Kovačič (fotografka) jako vizážistku objevila a začala jsem s ní pracovat. Připadala jsem jí hodně talentovaná, a tak jsem spolu začaly nonstop spolupracovat a s Josefem, jelikož je její agent, jsme se tudíž museli potkat. Začali jsme spolu velmi rychle chodit, přeskočila mezi námi velká jiskra. Tenkrát jsme fotili kalendář Báry Nesvadbové, a všichni do nás šili, že my dva jsme jasný pár a že nám půjdou na svatbu. Takže jsme nafotili kalendář, šli na rande a už byla ruka v rukávu ☺

Jak dlouho jste spolu?

Teď to bude devět let.

Devět společných let a tři děti – to je dobrá bilance!

Paradoxně Josef není úplně rodinný typ. Ale on kolem mě jen projde a já jsem těhotná.  Tohle je úlet (hladí si rostoucí bříško). On po dětech asi nikdy moc netoužil, ale když jsme spolu začali chodit, tak jsem mu na rovinu řekla, že bych určitě chtěla mít do dvou let děti. Chtěla jsem být mladá máma a ne mít třeba po třicítce první dítě (tenkrát mi bylo 23 let, když jsme spolu začali). Grétku jsem porodila ve svých 26 letech. Když jsem otěhotněla, tak jsem mu říkala, že jsem ho varovala ☺

MarketaPavleye-18

Brali jste se ještě před Grétkou?

Gréta byla za svobodna. My jsme svatbu vůbec neřešili. Josef mi tedy snad každý den říkal, že si mě chce vzít, pořád o tom mluvil. Tak jsem mu řekla ať už mi to neříká a ať mě jednoduše o ruku požádá, až to bude chtít udělat. My jsme věděli, že se jednou budeme brát, jen jsme to nějak neřešili. Pak jsem otěhotněla a nechtěla jsem svatbu řešit jako těhotná, tak jsme se domluvili, že počkáme. Nakonec byla Grétka na naší svatbě ve svých dvou a půl letech za družičku ☺

A co tvůj úspěšný blog Kitchenette? Jak celé tvé blogování vůbec vzniklo?

Mě vždycky bavilo vaření, bylo to moje velké hobby od malička. Když jsem ale řešila výběr školy nebo profesní směřování, tak jsem se vůbec nezamýšlela nad kuchařinou. Nechtělo se mi na učňák vyučit se na kuchařku, a tak jsem to řešila jen jako své hobby. Když se narodila Grétka, byla jsem sice na mateřské, ale chodila jsem do toho tehdy stále i líčit na focení. Já jsem v podstatě nikdy na té mateřské pořádně nebyla, už v šestinedělí jsem měla nějaké focení. Ale začala jsem tenkrát s Grétkou i víc vařit a pomalu psát i blog.

A malou jsi kojila jak dlouho?

Grétku přes rok a Rubena bez měsíce 2 roky.

No tak to jsi skončila před chvílí!

No právě! Přestala jsem kojit a měsíc na to jsem otěhotněla ☺

A to jste takhle plánovali?

Ne, třetí jsme neplánovali. Já jsem ale vždycky snila o třech dětech, jen jsem věděla, že kvůli Josefovi můžu být ráda, že mám alespoň ty dvě a že ho nemůžu nutit do třetího dítěte. To byl jen můj sen. Ještě jsem ale nedala pryč ty miminkovské věci, pořád jsem měla pocit, že nám někdo chybí a nechtělo se mi uvěřit, že už nikdy nezažiju taková ta malá miminka.

Ale zpátky k blogování. Byla jsem tedy doma s miminkem, takže jsem začala zase více vařit a kamarádka Martina Matyášová, která byla šéfredaktorkou v jednom internetovém časopise a znala mě dlouhá léta z módního businessu i jako nadšenou hobby kuchařku, mi pověděla, že potřebují receptový obsah. Vlastně mi řekla, ať si založím blog a že budou recepty sdílet u nich. Já tenkrát ani nevěděla co to blog je, ale jsem typ člověka, který věří, že pokud někam pošleme pozitivní energii, že se to vrátí a já jsem už dlouhou dobu cítila, že bych chtěla od módy spíš do kuchyně. Takže Martina mě nakopla k tomu, abych si založila blog. A Josef mi s tím na začátku dost pomohl už jen tím, že to nepovažoval za hloupost, tak jako mnoho lidí, ale připadalo mu to cool.

MarketaPavleye-9

A  jak vznikl název?

Přemýšlela jsem nad nějakým názvem a tohle slovo se mi prostě líbilo. Nemá to žádnou spojitost s ničím. Tenkrát jsem vymýšlela i věci v češtině a mám dokonce nějaké české domény zaregistrované, ale všechno to znělo divně.

Takhle jsem tedy začala a šlo to poměrně rychle nahoru, v té době nebylo moc blogů (já bloguji 4 roky). V zahraničí to frčelo už hodně, ale u nás food blogy moc nebyly. Hlavně jsem brzy pochopila, jak moc důležité je umět jídlo dobře nafotit. Recept totiž může být sebelepší, ale když nevypadá dobře, tak je to k ničemu.

Kdy se z Kitchenette stala tvá hlavní práce?

To bylo tak rok a půl zpátky, kdy jsem vydávala kuchařku a  zároveň s tím otvírala i eshop. Tenkrát začaly nějaké ty první spolupráce, které se zdály být smyslupné. Já si ale dávám hodně pozor na to, aby nebyl blog moc komerční. Když se mě někdo ptá, jestli mě blog živí, tak řeknu, že si ráda tu spolupráci odpracuju. Že spíš než prodávat inzerci a propagovat nějaké produkty v článcích, raději pro klienta nafotím třeba recepty, připravím menu, uspořádám kurz vaření.. Třeba teď Elektrolux – fotím pro ně plus přispívám navíc recepty do jejich kuchařky. Nebo mě teď oslovil Adidas, pro něž jsem měla k příležitosti uvedení nových bot vymýšlet menu celého cateringu. Pro Minervu zase připravuji press pack 3 receptů a pak následný kurz vaření pro novinářky. Já tedy na blogu nefunguji tak, že bych prodávala inzerci, ale spíš se jedná o spolupráce, ve kterých figuruji a které získávám díky blogu.

MarketaPavleye-10

 

Předpokládáme, že jsi ale zavalená emaily ohledně „výhodných“ spoluprací.

Teď jsem zrovna řešila, že těch spoluprací chodí denně hrozně moc. To určitě samy znáte (ano, známe velmi dobře, pozn.red.). Jen se tím prokousat sebere strašně moc času! Proto jsem říkala Josefovi, aby tady už někdo založil agenturu, která by se o blogery v tomhle směru starala a tyhle věci za ně vyřizovala. Shodly jsme se na jedné akci i s ostatními blogerkami, že vlastně nikdo z nás nemáme čas na to si vypisovat a dohadovat si honoráře sama za sebe. Bylo by jednoduše super, kdyby tu někdo takový byl a udělal v tom mezi blogery pořádek. I kdyby tady nevznikla přímo agentura, která by se starala za provizi o blogery (tak jako to dělají modelingové agentury například), tak by bylo fajn udělat alespoň nějakou konferenci, na které by se nastavily ceny a pomohlo by to začínajícím blogerům zorientovat se na trhu. Jde o to, že poptávek je obrovské množství, ale jen malý zlomek je tak nějak smyslupný a oboustraně výhodný. Propagovat nějakou značku a prodávat tak roky práce, která stojí za blogem, za pár produktů v hodnotě několika stovek korun (v lepším případě), je opravdu smutné a ničí to celý blogerský trh. V prvních letech mého líčení bylo povolání vizážistů poměrně mladé, a tak jsme se jednoho dne svolali a normálně si společně nastavily ceny. Teď by to samé chtělo udělat u blogerů.

MarketaPavleye-13

 

U tebe je zajímavé, jak moc rozdílně si prožila oba své dosavadní porody. Grétku si rodila v porodnici. Jaká to byla zkušenost?

Ano, první dítě jsem rodila v Podolí. Teď z pohledu té další zkušenosti bych si asi mohla říct, že to bylo šílené. Já jsem tenkrát ale nevěděla do čeho jdu. Těhotenství jsem měla v pohodě a ve finále i ten porod byl „normální“ a „přirozený“. Já jsem tenkrát netušila, jaký doktor je jaký a Podolí jsem volila proto, že je to tam hezké, čisté, vyhlášené a navíc to máme blízko. Měla jsem i domluveného pana doktora, kterému jsem od začátku říkala, že chci rodit přirozeně, bez medikamentů a nejlépe i bez nástřihu, pokud to bude alespoň trochu možné.

Dva dny před termínem jsem šla do poradny a pan doktor mi řekl, že mám málo plodové vody, že by si mě tam raději už nechali a že pokud nezačnu sama rodit do rána, že mi porod vyvolají. U prvního dítěte prostě nevíš. Posloucháš a věříš doktorovi. Já jak jsem to ale chtěla všechno přirozeně, a tak jsem věděla, že musím začít rodit do rána než doktor přijde, aby mi to nevyvolával. Nechala jsem se tedy hospitalizovat a Josef mi přivezl čaj z maliníku, kterého jsem vypila asi 3 litry ☺ Do toho jsem si začala číst nějaký článek o přirozených porodech a porodních bolestech, kde stálo, že máš splynout s těmi příbojovými vlnami bolesti a nemáš proti nim bojovat. A jak jsem pořád myslela na to, že musím do rána začít rodit, tak jsem opravdu ve 23:45 začala mít první kontrakce ☺

Zavolala jsem Josefovi, ale bylo to celé takové pomalé, nerozjíždělo se to a já ani nevěděla jak s tím pracovat. Pak na porodním sále už to bylo fakt dost nepříjemné. Porodník v podstatě nerespektoval žádnou z mých proseb, provedl bez mého vědomí i souhlasu nástřih a ještě mi dal oxytocin, který jsem také nechtěla a o jeho podání jsem vůbec nevěděla. Máte zkrátka zavedenou kanylu a nevíte, co vám tam do kapačky dávají. Já si toho nevšimla. Byla jsem pak naštvaná, protože jsem měla něco málo načteno od Michel Odenta (slavný francouzský porodník a vyznavač přirozených porodů), a tak jsem měla jasno, že tyhle věci bych chtěla přirozené. Nicméně se to pak sice rozjelo, ale asi tím umělým urychlením jsem přišla o hodně krve. Transfuzi jsem si ale i na rady místních sestřiček dát nenechala.

Měla jsem tedy přirozený porod v uvozovkách – byl tam nástřih a oxytocin a nic z toho jsem nechtěla. Ani mi to nikdo v tom momentu neřekl, vše jsem pak viděla ve zprávě.

Každopádně vše bylo v pořádku, porod trval od první kontrakce 8 hodin, Grétka měla normální váhu 3600g, já začala kojit a šly jsme po třech dnech domů. Mohu být vlastně šťastná, že to dopadlo takto skvěle i při podmínkách, které jsem měla. Zkrátka si porodník chtěl vše jen urychlit a být brzy doma. Byl tam nerespekt na všech frontách.

Jak tedy po takové zkušenosti vypadal druhý porod?

Rubena jsem chtěla rodit v Neratovicích, protože jsem dostala doporučení na pana doktora Vanka – že prý je otevřený alternativnímu přístupu a je to takový český Michel Odent. Alternativnímu myslím spíše přirozenému. Že respektuje porod jako takový, jako proces, který je na ženě a jeho průběh závisí hlavně na tom, jak se cítí. Rozumí mechanismu porodu, chápe, že se žena musí cítit dobře a intimně a mít pocit pohody, aby mohla vůbec vyprodukovat přirozeně dostatek oxytocinu a dobře rodit. Že rodí hlavně ONA a ne doktor a ti ostatní jsou tam hlavně od toho, aby mohli pomoci a zakročit, kdyby došlo na komplikace. Pan doktor Vanko tohle všechno chápe a respektuje a nechá tě klidně samotnou v místnosti, když si to přeješ. Proto jsem chtěla rodit v Neratovicích, konkrétně rodit do vody. Kromě pana doktora jsem měla domluvenou i dulu Moniku a ke konci těhotenství mi začala chodit domů i porodní asistentka.

MarketaPavleye-17

A tehdy jsi začala koketovat s myšlenkou rodit doma?

Říkala jsem si, že uvidím, až to začne a podle toho se rozhodnu. A když pak porod začal, mně už se nikam jezdit nechtělo. Praskla mi voda, hned nastoupily kontrakce a to celé bylo zase o půlnoci ☺

Šla jsem vařit vývar, zavolala porodní asistence i dule, že to asi začalo, uvařila si čaj a zatím bez balení čekala doma až dorazí. Věděla jsem ale, že se mi nikam nechce. Venku navíc byla hrozná zima a o to víc se mi nechtělo vůbec opouštět teplo útulného domova. Když přijela porodní asistentka s dulou, kontrakce už byly pravidelné. Grétku jsme odnesli o patro níž k babičce.

Napustila jsem si vanu s tím, že uvidíme co a jak, že třeba ještě vyrazíme do porodnice později. Lehla si do ní, měla jsem tam svíčky, vonné oleje, dula Monika seděla na balonu u vany a všechno bylo moc hezké a příjemné… Můj muž byl sice doma, ale radši popíjel, protože jemu ty porody nedělají úplně dobře, takže já ho nechtěla nutit, aby tam byl. Ve vaně to pak za chvíli začalo. Bylo to hrozně rychlé – voda mi praskla ve 23:30 a ve 3.30 už byl venku. Ta voda ve vaně na mě fungovala jako anestetikum a Ruben se  vlastně narodil bez jakéhokoli nástřihu, poranění a medikamentů. Porodila jsem ho sama, bez pomoci. Bylo zajímavé, jak jsem vypozorovala, že si tělo samo říká, co máš dělat. Když jsi v porodnici a máš kolem sestřičky, není to tak intimní a jsi třeba v nějaké poloze, která ti úplně nesedí, navíc obvykle všichni preferují polohu, která je na porod asi nejhorší, ale na obsluhu personálu nejpraktičtější.

Nejdříve jsem ležela, ale pak mě najednou zaplavila vlna hormonů, udělalo se mi z toho až trochu zle, změnila jsem polohu a klekla si na kolena. Jakmile se tak stalo, porod se rozjel. Sahala jsem mu na hlavičku, cítila vlásky.. Poradily mně, že ho musím vyndat ven zátylkem nahoru, protože novorozenci se nadechnou v momentě, kdy cítí na patře vzduch. Když ho ale vyndáváš tváří nahoru, mohl by si loknout, protože by se nadechl té vody.

Vzala jsem si ho pak na sebe, ještě tam s ním chvíli ležela tělo na tělo, porodila placentu, podvázali a přestřihli jsme pupeční šňůru a s asistencí duly a porodní asistentky jsem se přemístila do obýváku na gauč, kde jsme už měli s Rubenem ustláno.

MarketaPavleye-23

Víme, že sis nechala z placenty umíchat koktejl – o tom nám musíš něco říct!

Ano, z placenty jsem si pak nechala udělat smoothie koktejl ☺ S tímhle přišla Helena Houdová, proto jsem se o to začala zajímat. Ona měla po porodu prvního dítěte nějaké úzkosti, a tak jsme se o tom koktejlu spolu bavily a já jsem začala vyhledávat informace. Přišlo mi, že to docela dává smysl. Osobně si myslím, že pokud člověk například přenáší a placenta už je přezrálá, zkažená, že to asi význam úplně nemá. Ale obecně má placenta mnoho železa, které bývá po krevní ztrátě při porodu třeba a obsahuje mnoho dalších minerálů a vitamínů, také různých látek, které jsou po porodu užitečné a také to skvěle hormonálně stabilizuje. Říká se, že to pomáhá právě proti poporodním depresím, které jsem tedy naštěstí zatím nezažila.

A jak to funguje s koktejlem z placenty v praxi?

Já jsem o něj poprosila Moniku, to byla taková její úloha. Říkala jsem jí o tom dopředu a nakoupila jsem nějaké lesní plody ☺ Ale neděste se, tam se samozřejmě nedává celá placenta, stačí malý kousíček. Monika uřízla kousek, který zmixovala s lesními plody a jogurtem a smoothie v podstatě chutnalo stejně jako bez placenty. Tak jsem si pak s Rubenem v náručí na ustlané posteli na gauči vypila moje smoothie. Cítila jsem se úplně v pohodě! Ale je jasné, že nemohu vůbec poměřit, jestli mi tento koktejl pomohl, protože při tomto porodu jsem neztratila žádnou krev a nestihla se ani vyčerpat, protože byl rychlý a bezbolestný.

Placenta se dá i nasušit a udělat z toho pak kapsle, které se berou po dobu šestinedělí. Já si jí nasušila v troubě i s pupeční šnůrou, ale kapsle už jsem si z toho neudělala. Říkali jsme si, že to zasadíme pod strom.

V cizině dokonce existují i homeopatické centra, kam pošleš podle instrukcí část placenty z mateřské strany a oni ti z ní vytvoří koncentrované homeopatikum pro tvoje dítě, které má pak na celý život. Dostaneš lahvičku s extrémně koncertovanou tekutinou, která pro dítě funguje jako takový všelék, jako konstituční homeopatikum.

MarketaPavleye-19

A co porod třetího dítěte? Ten plánuješ jak?

Zatím to nechávám opět otevřené. Registraci do porodnice mám, tentokrát však opět do Podolí, jelikož se obávám, že bych do Neratovic dojet nestihla. Spíš si říkám, že pokud půjdu do porodnice, bude k tomu nějaký důvod a vzala bych si k sobě dulu Moniku. A nebo bych se vydala do nějaké z porodnic, kde rodí doktor Vanko, se kterým jsem domluvená, že mě bude doprovázet.

Co bys poradila, na základě svých zkušeností, všem těhotným prvorodičkám?

Asi bych poradila, ať se vyprdnou na nějaké předporodní kurzy, ale ať si přečtou první a tenkou knihu od Michela Odenta. To jim dá mnohem víc, než nějaké kurzy. Budou lépe připravené. Budou lépe rozumět mechanismu porodu a tomu, co a jak potřebují, aby mohly hladce porodit. On tam například uvádí, že oxytocin je hormon plachý, který si sama produkuješ, když se cítíš intimně a uvolněně. Pokud se tak necítíš, je malá šance, že porod bude mít spád a nebudeš se trápit dlouhé hodiny. Pokud ti ho tedy píchnou uměle, mechanismus se spustí, ale násilně a nepřirozeně. Já osobně si myslím, že tohle je velký průšvih z evolučního hlediska – pokud si několik generací po sobě nevyprodukuje oxytocin přirozeně, tak další generace si ho nebude schopná vytvořit přirozeně už vůbec.

MarketaPavleye-3

A co bys na závěr vzkázala všem matkám?

Já jsem teď četla článek, který mě rozbrečel, a to nejsem člověk, který brečí kvůli blbostem. Jedna žena, matka, tam psala o tom, jak je důležité naše mentální nastavení. Jak se jí ohromně ulevilo, když začala celé mateřství vnímat jinak. Když jsou děti malé, tak nemáme vlastně ani chvíli pro sebe, v klidu se ani samy nevysprchujeme, pořádně se nevyspíme, a když do toho ještě žena pracuje, tak vlastně nonstop po tobě někdo něco chce. Pořád na tebe někdo mluví, což je hrozně vyčerpávající.

Ale když si pak uvědomíš, že za pár let už nebude žádné: „Mami, já potřebuju tohle a tamto..“, tak je mateřství vlastně obrovské privilegium! Je to něco úžasného a cenného, čeho si člověk musí vážit a užívat si právě to, že po Vás a JEN po Vás vaše malinké děti něco nekonečně vyžadují a to třeba i ve chvíli, kdy se vám to zrovna vůbec nehodí.

Teď se tedy snažím na tohle celé naladit. Být pro ty děti tady teď. Měla jsem teď ty poslední dva roky s Rubenem práce fakt hodně moc a je to strašné. Pokud máš někoho, kdo ti dítě hlídá, tak jsi schopná pracovat i 15 hodin denně. Já mám sice chůvu, ale pracuji z domova a jsem téměř stále s nimi, snažím si to celé s ní nastavit trochu jinak a míň pracovat. Chci si ty děti užít! S příchodem Rubena jsem si říkala, že spustím obchod, vydám knížku a pak se to trochu uklidní. Ale ono se to neuklidnilo, spíš se toho valí pořád víc a víc. Takže mám v plánu si tyhle věci trochu přerovnat. Chci si to nastavit tak, abych si mateřství užila, protože to strašně letí a ten čas je jedinečný. Nikdo jej už nikdy nevrátí.

Proto radím všem maminkám, že jestli to alespoň trochu jde, zkuste si toho chaosu vážit a brát každý požadavek vašeho děťátka jako obrovské privilegium. I když jsme úplně zdrchané, unavené a připadáme si, že ani nejsme hezké, protože na sebe nemáme čas, tak si najděte chvilku na takovéto rozjímání a uvědomte si, že za chvíli už nás nikdo potřebovat nebude. Budeme sedět v houpacím křesle a budeme doufat, že za námi naše děti přijdou na návštěvu. Budeme pak mít spoustu času na to, abychom si četly knížky a pořádně se vyspaly, nebo třeba i pracovaly a měly uklizenou domácnost. To radím i já sama sobě :-)

MarketaPavleye-16

Děkujeme Markétě za neskutečně milý rozhovor, držíme palce ohledně třetího miminka a těšíme se třeba někdy příště!

A děkujeme Editě za krásné fotky! http://edithphoto.com

I L A

Share Button

Další podobné příspěvky