home price-tag envelop calendar search cross lock menu

Sexymamas - matky s leskem

Sexymamas logo

Zápisky

Ach ta ne/výchova..

Zápisky

Výchova dětí. Velké téma pro všechny rodiče. Ne že bych chtěla někomu do výchovy kecat nebo bych se snad chtěla pasovat do role, že budu ohledně výchovy radit. To vůbec ne! Občas tápu jako většina rodičů a říkám si, že mi to nejde podle svých představ. Ale nedávno jsem dospěla k názoru, že největší chybou ve výchově je STRACH. Strach naše děti VŮBEC NĚJAK vychovávat, strach z toho, že TO uděláme špatně.

Spousta z nás načítá všelijaké odborné publikace o výchově a různých výchovných směrech a potom se stresujeme tím, že v reálném životě se nám nedaří přečtené poznatky aplikovat v praxi. Jak už jsme několikrát psaly, prošly jsme kurzem Nevýchovy a součástí kurzu je i členství v uzavřené facebookové skupině, kde si nevýchovní rodiče sdělují své úspěchy či neúspěchy. Často je to velmi užitečná diskuze, ale občas mi nad některými dotazy zůstává rozum stát. Někteří rodiče se tak strašně moc snaží dodržet všechny zásady a metody, že absolutně ztrácí sami sebe. Jasně, že pokud budeme používat doslovné fráze a křečovitě dodržovat všechno do puntíku podle předlohy, že to na dítě nebude fungovat jak má. Není to totiž přirozené, nejsme to my! Nejde nám to přes pusu a jelikož jsou děti hodně vnímavé, nepřistoupí na to. Je fajn brát všechny výchovné rady jako inspiraci, ale je nezbytné zachovat si SVŮJ zdravý selský rozum!

Někde jsem si přečetla, že křik na dítě znamená selhání rodiče. Tak jo, já selhávám. Ano, zvyšuji na svoje děti občas hlas. Ne, nedělám to ráda, ale někdy je to pro mě nejjednodušší zkratka k řešení. A ano, vím, že se to určitě dá vyřešit v klidu a domluvou, ale bohužel ne vždy mám kapacitu a čas na diskuze. Dřív jsem měla tendence si to vyčítat a považovat se za „selhávajícího“ rodiče, ale to nikam nevede. Akorát tak člověk snižuje svoje rodičovské kompetence, přestává si věřit a začíná se ve výchově plácat. A na to pozor – děti mají neskutečně vyvinutý radar na to, aby poznaly pevnost našich postojů a zásad. Pokud vycítí, že si nejsme tím, jak jednáme a co říkáme, jisti, začnou s námi cvičit a zkoušet, co všechno vydržíme. Děti opravdu potřebují pevné mantinely a tím v žádném případě nemyslím autoritativní výchovu stylu „protože jsem to řekla!“ Já osobně, když vidím, že jsem něco přehnala, tak pak jdu a omluvím se. Vyříkáme si to v klidu a já v tu chvíli už necítím, že bych selhala. Takový je prostě život! Bohužel ve výchově dětí nelze dosáhnout nirvány..

Buďme tedy na sebe, co se týče výchovy vlastních dětí, méně přísní. Klidně se nechme inspirovat různými výchovnými metodami, ale nenechme se jimi převálcovat! Zapojme vlastní rozum a buďme pro děti pevným bodem v jejich mikrosvětě. Stůjme si za svým jednáním, i když není občas podle příruček. Nebojme se, že nezvládneme vychovat svoje vlastní dětí! Když ne my, tak kdo totiž? :-)

Share Button

Další podobné příspěvky