home price-tag envelop calendar search cross lock menu

Sexymamas - matky s leskem

Sexymamas logo

Zápisky

Jít či nejít aneb plastika prsou po dětech.

Zápisky

Už asi půl roku řeším to, jestli jít po dětech na úpravu prsou či nikoliv. Proto píšu i tento článek, protože si myslím, že v dnešní době nejsem asi jediná.

Je fakt, že před dětmi jsem měla „výstavní“ prsa velikosti 4, tedy košíčky D. Ovšem ta velikost nebyla vždy příjemná. Ať už kvůli zádům či kvůli přílišné pozornosti mužů. Ne že by mi jejich pozornost nelichotila, ale když vám pánové mají neustálou tendenci koukat jinam než do očí, věřte mi, že už na to máte postupem času alergii. Zároveň si na sebe nemůžete obléct všechno, protože vás velká prsa dělají silnější a mohutnější. Občas jsem tedy záviděla těm, které mohly nosit trička bez podprsenky a vypadalo to prostě fantasticky.

Po první dceři, kterou jsem kojila necelých 9 měsíců a úplně neřešila nošení těch „správných“ podprsenek, mi prsa trochu povolila a už tehdy se stala menšími a už ne tak „výstavními“. Vůbec jsem během tohoto období dosáhla rozměrů až na velikost G (!!!), takže si asi umíte představit, co to bylo za tíhu a hlavně, co to udělá celkově s tvarem.

Jenže já nejsem matka, která by nekojila jen kvůli tomu, že by mi to mohlo zničit prsa. Takže jsem to v té době neřešila a vlastně se to po čase vrátilo do víceméně původního stavu. Mimochodem, věděly jste, že v těhotenství a při kojení, je fakt důležité nosit podprsenky takové, aby vám prsa držela? Prý to pak hodně ovlivňuje, jaká je budete po kojení mít.

Po první dceři mě tedy ani nenapadlo, že bych šla na úpravu poprsí. Vlastně i ta jejich trochu zmenšená velikost mi začala vyhovovat. Najednou bylo víc věcí nositelných, méně bolela záda a dělalo mě to celkově drobnější.

Při druhém těhotenství jsem se opět dostala do podobných velikostí. Když jsem šla, tak šly nejdřív moje prsa, pak dlouho nic a pak až já :-) Luisu jsem kojila také cca 9 měsíců a čekala jsem, že to bude s prsy podobné jako u Belinky, ale to jsem se hodně mýlila! Už je to přes rok, co nekojím, cvičím 2x týdně (také na prsní svaly) a zázraky se nedějí. Velikost je ještě menší (ale tu fakt neřeším), ale hlavně se nemůžu smířit s tím, že už nejsou tak pevná a zůstala kdesi dole..

Vyzkoušela jsem vše možné, ale nic nezabírá. Slyšela jsem, že je možné, že se třeba po pěti letech vše vrátí na původní místo, ale třeba u mojí mámy se to nekonalo ani po letech deseti :-)

Byla jsem už na 4 konzultacích a všichni doktoři se shodli na tom, že by mi stačila modelace prsou bez implantátů, jenže ta obnáší větší jizvy. A teď mám dilema – chci mít zjizvená prsa?

Abych to vysvětlila – když nemáte správně formovaná prsa, implantáty by nemusely dělat dobrotu. Prsa by sice byla větší, ale vlastně byste si nepomohly, protože by zůstala tam, kde byla. Všichni 4 lékaři mi tedy doporučili modelaci, ale někteří mi k tomu ještě ty implantáty nabízeli. Ovšem tahle kombinace nedělá úplně dobrotu, jelikož když se během modelace udělají na prsou jizvy „kotvy“ (což se u modelace jinak nedělá) a strčí vám tam zátěž ve formě implantátu, tak se jizva má tendenci rozjet. Teď tedy v sobě řeším, jestli mít prsa ne úplně „výstavní“ nebo do zákroku jít i s tím, že budu mít jizvu v půlce prsou. Moje máma byla po 4 dětech také na modelaci a musím říct, že jí to hrozně pomohlo, jak psychicky tak fyzicky. Jen ona ty jizvy skoro nemá vidět. Pak jsem ale viděla i jiné práce a tam se jizvy rozjely nebo to vypadalo dosti hrozivě :-(

Navíc je teď tolik plastických chirurgií a doktorů, že člověk ani neví, koho si vybrat. V tomto případě nejde o cenu, protože si myslím, že u těchto věcí by člověk šetřit neměl.

Nedávno jsem seděla na jedné akci se čtyřmi kamarádkami a byla jsem jediná, která neměla udělaná prsa :-) Ale u těch, která prsa předtím neměly, je výhoda, že se dělá jen jizva pod prsem pro vložení implantátu, a která ve finále není skoro vidět. U modelace už máte jizvy tři a proto tolik váhám.. Navíc mám respekt k narkózám, mám z nich trochu strach. Na druhou stranu vím, že bych přestala mít komplex a že by mi to psychicky dost pomohlo, pokud by se zákrok povedl. To mi ovšem nikdo nezaručí do momentu, než to zkusím. Bohužel pak už svoje rozhodnutí nikdy nebudu moct vrátit zpět..

Myslím si, že hlavně mezi námi matkami je hodně takových, co to třeba také řeší. Nemáte někdo nějaký tip nebo radu? Jak vybrat doktora, ke komu konkrétně jít.. Chápu, že jsou v životě mnohem zásadnější věci, ale jestli trápí některou z vás to samé nebo jestli už jste to na vlastní kůži zažily a byly jste někde u někoho spokojené, budu ráda za jakékoliv tipy, rady či názory!

Díky!

Elis

Share Button

Další podobné příspěvky