home price-tag envelop calendar search cross lock menu

Sexymamas - matky s leskem

Sexymamas logo

Zápisky

Na pohlaví nezáleží! No, jak komu…

Zápisky

Vždycky jsem si myslela, že jednou budu mít jako první dítě kluka a pak za dva roky holčičku. Asi proto, že jsme to tak měli doma – mám o dva roky staršího bratra. A i naší rodinní známí měli většinou párečky. Nikdy jsem o tom nijak hluboce nepřemýšlela, ale přišlo mi to prostě jasně dané :)

Když jsem poprvé otěhotněla, chtěli jsme vědět pohlaví miminka. Zadařilo se dokonce hned ve 14. týdnu a pan doktor nám to dokonce sděloval s velikou jistotou. Bude to holka. Moje reakce byla trochu rozpačitá, přece jen se nejelo podle plánu :) Navíc jsme dívčí jména do té doby vůbec nediskutovali, měl to být prostě Matěj. Pár dní jsem to tedy vstřebávala, ale pak už přišlo jen velké těšení na naší holčičku. Docela obdivuji rodiče, kteří si nenechají pohlaví miminka povědět v těhotenství. Ať už kvůli případnému „zklamání“ (příliš silné slovo, ale snad mě chápete) a pak také kvůli pocitu jakémusi zosobnění. Než jsem se vždy dověděla pohlaví, bylo to prostě miminko. Ale jakmile to byla jasná holčička, už naše dítě nebylo tak anonymní, mohla jsem ho oslovovat jménem a o praktických věcech ani nemluvě :)

Rodina i manžel přijala zprávu o holčičce s nadšením. Prý pro mámu je lepší mít holku – bude v dospělosti víc táhnout s mámou, bude pro ní větší parťačka a spousta dalších nesmyslných předsudků :)

Když jsem otěhotněla podruhé, chvilku jsem si pohrávala s myšlenkou vydržet a nenechat si říct pohlaví, ale hned jak to bylo možné, nevydrželi jsme a nechali si to prozradit. Moje intuice byla jasná – bude to kluk! Ne, že bych po něm nějak zvlášť toužila, ale prostě jsem se na něj cítila. Úplně jasně. Ale benefity druhé holčičky se mi také líbily – budou jen dva roky od sebe, budou si rozumět (no to se ještě uvidí, že..), budou si hrát s podobnými hračkami, dědit po sobě oblečení…Takže mi to vlastně bylo jedno. A jak dopadl ultrazvuk? Druhá holčička! Tak to byla pecka. Vnitřně jsem to evidentně vůbec nečekala. Neviděla jsem se nikdy se dvěma holčičkami. Opět tedy pár dní zvykačka, manžel tvrdil, že je mu jedno, že to nebude kluk a docela jsem mu to věřila.

Ale ty reakce okolí??? Kdo má děti stejného pohlaví asi ví, o čem budu mluvit.. Moji rodiče super, měli velkou radost. Ale sejmula mě moje tchyně, která nám po slavnostním odhalení povídá: „Holka? Hmm, holka… A já myslela, že už budeš mít splněno. No tak holt ještě to třetí, no.“ No comment. A moje babička: „Holka? A co budete dělat?“ Asi jí půjdeme hodit ze skály, babi… A ještě si pamatuji reakci zdravotní sestry v ordinaci naší pediatričky: „A už víte co to bude? Zase holka? Jéééé a já vám tak přála kluka!“   Otázky typu: A co na to manžel? Nevadí mu to? Co na to říká? Jé, chudák manžel, ten chtěl asi kluka, co? apod. jsem ani nepočítala. Tyhle reakce mě vždycky zamrzely, nebudu říkat, že ne.  Ale o to víc jsem se na naši druhou princeznu začala těšit a říkala jsem si, že nesmí pocítit, že „by měla být“ kluk.

Narodila se a byla to láska na první pohled. Najednou se mi všechny ty řeči o klucích nemohly dotknout, protože ona byla prostě dokonalá. A moje. Naše. Stejně jako první dcera. Máme dvě úžasné holčičky, holky mají jedna druhou a zatím jsou to super parťačky (ťuk ťuk). Nevím, jestli na světě existuje máma, která by „radši něco jiného“. Myslím, že všechny umíme tak nepodmíněně milovat, že je úplně jedno, jestli máte pět kluků nebo pět holek, ale nevyměnily byste ani jedno :)

No nechci vidět tu smršť hlášek, až se rozhodneme pro třetí dítě a bude to opět holka :)

 

12071824_10207036100095380_431575813_n

 

A co Elis, která má také dvě holčičky? Jaké byly reakce v jejím okolí?

 

U prvního jsme se v podstatě modlili, aby to byla holčička. Nějak vnitřně jsem věděla, že to holka bude;) Bylo mi šíííleně zle a měla jsem strašnou pleť ( říká se, že to u holčiček bývá:)), ono to asi bývá i u kluků, ale asi jsem chtěla věřit, že to bude ta holka :) Dokonce jsem si udělala ten test z moči na určení pohlaví;)) Holčičku jsem si prostě vysnila. Asi bych koukala, kdyby mi v 5. měsíci můj gynekolog oznámil , že to je kluk…

Když jsem se dozvěděla, že jsem podruhé těhotná, tak jsem hrozně chtěla druhou holčičku, můj muž tvrdil, že by chtěl taky druhou holku, asi proto, že jsme věděli do čeho jdeme? Mít kluka by bylo něco jinýho, novýho a už jsem si malovala, jak si holky v budoucnu spolu budou hrát ;)) Mám staršího bráchu a dvě mladší ségry a mám zafixováno, že jsme se s bráchou hrozně mydlili:)), a se sestrami jsme na sebe jen štěkaly… Tak co je vlastně lepší, že?:))K tomu jak píše Lenka, mám pocit (vidím to u bráchy i u manžela), že ty kluci odejdou a ozvou se mámě jednou za uherák, kdežto ta dcera se ozve alespoň jednou za týden :)

Máme tedy dvě holky a určitě bych neměnila a třetí dítě kvůli tomu, abychom už měli konečně toho kluka, taky neplánujeme. Samozřejmě jsou tu narážky ve stylu „Do třetice teda ten kluk, co?“ Ale já mám v celku jasno:)) Svým způsobem to stejně neovlivníme! Můj brácha a moje švagrová mají samé kluky, takže se to hezky vyvažuje ;)

12092308_10207036031373662_921114361_n

 

 

Iva má tu „ideální“ variantu. Jak se pohlaví dětí řešilo u nich?

 

Haha, já si rozhodně nemyslím, že je to ideální varianta. Je to jedna ze tří ideálních variant dvou sourozenců – zdravá holka a zdravý kluk/zdravé holky/zdraví kluci. Jsem ráda, že mám holku a kluka, ale stejně tak ráda bych byla za holky, nebo za kluky ve stereu :)

U nás tohle řešil spíš manžel. Mě to bylo naprosto fuk úplně od začátku, jaké pohlaví bude naše první dítě mít. Můj muž ale, zřejmě tlačen blízkým okolím, počítal s prvorozeným klukem. Počítal s ním i po dvou velkých ultrazvucích, kdy nám dvakrát řekli, že to bude holka. Oni se totiž určitě pletou… Jak se dalo čekat, narodila se holčička a manžel z ní byl paf od prvního dne :)) Teď už by vám tvrdil, že nic jiného si ani nepřál :)

27048_1319416399933_7293744_n

Když jsem byla těhotná podruhé, občas mě napadlo, že by bylo super mít dvě holčičky, už proto, že mezi nimi byl opravdu malý věkový rozdíl a představovala jsem si dvě nerozlučné kamarádky :) Ale zároveň se mi líbila i představa mít doma malého muže, už proto, že v rodině z mojí strany žádný pod 50 už bohužel není. Chtěla jsem se nechat překvapit, zvědavá jsem nebyla ani trochu, ale můj manžel to prostě nutně potřeboval vědět, přestože se tentokrát tvářil, že je to úplně jedno, jestli to bude chlapec nebo holka. A tak jsme se dozvěděli, že čekáme kluka.

 

Máme tedy obojí, což sebou nese výhody i nevýhody. Znám třeba jména a příběhy všech Disney princezen a také odborné názvy všech dinosaurů, ale dokážete si představit, jak končí společné hry princezen a dinosaurů? Téměř vždy sežranou princeznou, vzteklým křikem a zákeřnou pomstou… ;)

12087554_10207036030813648_682212172_n

Share Button

Další podobné příspěvky