home price-tag envelop calendar search cross lock menu

Sexymamas - matky s leskem

Sexymamas logo

Zápisky

Vltava Run aneb podporují vás v práci v pohybu?

Zápisky

Zvláštní otázka, že? Čtěte dál a dozvíte se, proč mě napadl zrovna tento titulek.

Sedmý rok pracuji ve velké korporátní firmě, která je rozdělena do několika divizí, které spolu více či méně spolupracují. A tak mě ani nepřekvapilo, když mi jednoho listopadového dne přistála v LotusNotes pozvánka, která byla určena ještě dalším jedenácti kolegům z různých sekcí naší společnosti.

image (3)

Důležitost akce avizoval už fakt, že přišla od jednoho z jednatelů firmy. Začínala slovy: „Vážení oslovení, byl bych velmi rád, kdybyste si ve svých diářích rezervovali tyto dva dny v květnu..., ani jsem nečetla dál…, ach jak rádi občas předvídáme a myslíme si, že víme…….podle dalších adresátů jsem to odhadla na poradu v rámci mezidivizní spolupráce… Buch. Potvrzeno. Pozvánka přijata, v diáři uložena….

Tak, ale asi bych to měla dočíst. …..tyto dva dny v květnu. Jste core team a kdyby někdo z vás nemohl, znamenalo by to, že by každý musel běžet více než 30 km a to bych nerad.“ ….V tu chvíli se rozsvítily všechny výstražné kontrolky v mém mozku. Už nechtěl předvídat. Chtěl mít jasno,  k čemu mě má zbrklost upsala… „Jedná se o závod Vltavarun. Poběžíme 360 km od pramene Vltavy do Prahy.“ 

 image (13)

Noo, tak to zní jako výzva. Říkala jsem si, že počkám, co z toho bude. Asi za dva dny nás asistentka pana ředitele požádala o zaslání velikosti trička a osobního rekordu na deset kilometrů. Půlku svého života jsem se věnovala běhání. Rekord na desítku jsem měla slušný. Možná jsem chtěla ukázat, kolik jsem uměla, zcela určitě jsem si tehdy říkala, že když intenzivně zatrénuju, dám to zas a odeslala jsem odpověď, že tričko chci eMko a vepsala svůj vousatý rekord na 10 km z Kolína nad Rýnem ze závodu Severinstadtlauf.

Prosinec, leden, únor i březen rychle utekly a termín závodu se blížil. Muž se připravoval na svůj první maraton a tak nějak dostával v běhání přednost. Prostoru k tréninku bylo méně, než bych si přála, ale nestresovalo mě to. Celý život se řídím myšlenkou, že své limity si určujeme sami. Byla jsem přesvědčená, že etapový závod bude hlavně o hlavě. A taky jsem nějak vnitřně věděla, že to dám.

image (8)

Blížil se termín odjezdu na Zadov a od pořadatele přišel rozpis našich úseků s předpokládanými časy, za které je uběhneme. Ups! Hned při prvním prolétnutí seznamu jsem myslela, že se někdo šeredně spletl. U mého jména a úseků byly časy z říše snů, za které by se nemusel stydět ani chlap. Můj čtrnáct let starý rekord z Kolína udělal své a katapultoval mě mezi slušné vytrvalce.  Poprvé jsem pocítila obavu nad zkázou týmového výkonu, pokud nepředám GPS v předpokládaném čase. Tak zle nakonec nebylo.

Zajištění akce nemělo chybu. Měli jsme k dispozici dva obytné vozy, skvělou event managerku v doprovodném voze s řidičem a dokonce i masérku. Startovali jsme až jako jedni z posledních. Závod je logisticky nesmírně náročný. Přihlásilo se 243 týmů. Každý mohlo reprezentovat maximálně 12 běžců, kteří se střídali po cca 7mi až 15ti kilometrových úsecích. Úseků do Prahy bylo celkem 36. Intervaly startů byly po 15ti minutách a vybíhalo 10 týmů. Běželo se nonstop.

image (5)

Kdo si představuje (jako nejdřív já), že Vltava teče dolů a že to musí být skoro celé z kopce, tak opak je pravdou. Málokdy úseky vedly přímo podél Vltavy. Vedly lesy, loukami, podél kopcovitých břehů, přes pole, vesnice i města. Převýšení nahoru i dolů se různila, ale povětšinou se pohybova v několikaseti metrech na jeden úsek. Trasa byla nádherná. Své kouzlo měly i noční úseky. Ale ne všichni z týmu by se mnou možná souhlasili, když na kost promoklí bloudili lesem. Počasí bylo ten víkend hodně proměnlivé. Od 0 do 16ti stupňů, od sluneční oblohy, až po silný déšť a vítr. Každý z našeho týmu dal do závodu co mohl. Vzájemně jsme se neuvěřitelně podporovali, hecovali a nálada byla výborná. Endorfiny jsou mocné a všichni jsme se v nich řádně vykoupali během závodu třikrát. 360 km se nám podařilo uběhnout v čase 31 hodin a 11 minut a obsadili jsme výborné 90té místo. Ten víkend jsem se opět přesvědčila, že když se obklopíte lidmi, se kterými vám je dobře, kteří vás pobaví, podpoří, pomohou a sdílí vaši radost, tak se cítíte jako doma a je vám prostě fajn.

image (16)

Ale teď se vrátím úplně na začátek k otázce v nadpisu. Podporuje vás zaměstnavatel v pohybu?  B. Braun nejen že nás podporuje, ale i motivuje a odměňuje. Náš první společný závod už jsme běželi v rámci charitativního projektu „Plním sen pohybem“. Za každý uběhnutý, nachozený nebo na kole ujetý kilometr,  přispěje společnost B. Braun malému Liborkovi na splnění jeho snu, kterým je speciální šlapací auto, které mu nahradí kolo, na které kvůli svému zdravotnímu znevýhodnění jezdit nemůže. Dětský úsměv je tou nejkrásnější odměnou. To my mamas a papas víme dobře.

plnime sen

A jaká je naše další výzva? Malý ten, kdo klade si malé cíle. V říjnu jedeme na mezinárodní maraton do Košic! A už teď mám zase silný pocit, že pokud budu zdravá, tak to dám :-)

image (6)

Petra

Share Button

Další podobné příspěvky