home price-tag envelop calendar search cross lock menu

Sexymamas - matky s leskem

Sexymamas logo

Zápisky

Prchací reflex

Zápisky

Minulý týden tu Elis zabrousila ke své vášni – cestování. Myslím, že tohle máme společné. Vždycky říkám, že jediné, co závidím opravdu bohatým lidem, je možnost cestovat. Kamkoliv, kdykoliv. Nekonečné privátní pláže, ostrovy v ráji, krásné hotely… Můj manžel nesnáší lítání, ale já to v letadle miluju. Vyplavuju hormony štěstí nikoliv při sportu, ale v letadle a je úplně jedno, že je to nepohodlné low cost. Teda mluvím o cestování bez dětí, samozřejmě :))) S dětmi je letadlo trochu noční můra, zvláště při dálkových letech. Ale o tom rozhodně dnes psát nechci.

Vždycky jsem milovala cestování a poznávání nových míst, přestože i tady v Čechách to mám moc ráda. Taky se vždy ráda vracím domů. Už jako malá jsem si často představovala, kam se jednou podívám a kde všude musím v tomto životě alespoň chvíli žít. No, zatím jsem stihla naplnit asi 1% svých dětských snů… :) V podstatě jsem cestování vždy využívala i jako takový únik od nepohodlné reality. Říkám tomu prchací reflex. Co po střední? Šup na autobus a Miláno. Rozchod po letech a nikdo nový na obzoru? Londýn. Sračky v práci a nikam nevedoucí vztah? New York… Ok, to už jsem nestihla… Zasáhla Viktorka… :) Vždy, když už mám všeho po krk, mám chuť někam vypadnout. Vlastně mám chuť někam odjet, i když se mám fajn. Prostě mě to pořád táhne pryč, i když od té doby, co mám děti, už jen krátkodobě. S dětmi cestujeme hlavně po Čechách a taky za mořem. Bez dětí pak cestuju za odreagováním.

1-1

Čas cestování bez dětí si dokážu dokonale užít a popravdě mám i celkem kliku. Hodně mých kamarádek z dětství a dospívání se rozprchlo do světa a jiné to mají podobně jako já. Stále je koho navštěvovat, nemusím topit peníze v hotelích (což bych vlastně ani nemohla, že…) a taky pořád někdo přichází s nějakými nápady na výlety. Možná i to je důvod, proč jsem se nikdy nenaučila pořádně anglicky, což je můj největší mindrák. Pokaždé totiž cestuji za česky mluvícíma kámoškama. Pravda je, že s tou angličtinou už FAKT musím něco dělat…

Zrovna minulý týden jsem se vrátila z Londýna. Jezdím tam celkem často, žije tam totiž jedna z mých nejlepších kamarádek Eva. Minulý rok jsme i s manželem vyrazili na její svatbu a tento rok jsem se jela podívat na jejího několikatýdenního syna Liama.

img_5128

Jak už jsem řekla, cesty bez dětí si dokážu bezostyšně užít a tentokrát to bylo opravdu ve velkém stylu, a to i díky tomu, že se nás v Londýně sešlo víc. Bylo to skvělý. Děti hlídali mí rodiče, takže se měly skvěle. Bydlela jsem u Ev, ta měla i přes konec šestinedělí chuť vyrážet mezi lidi a neustále měla v rukávu parádní program, večer se mě ujala kamarádka Katka, seznámila jsem se s další úžasnou Češkou Helenou, každý den luxusní brunch, jednou díky Kat dokonce i několikachodový, s šampaňským, pak návštěva galerie a díky miminku ani žádná dramatická kocovina… Žádné starosti, snad jen, aby se mi všechny nakoupené a darované věci (díky Ev!!!) vešly do limitu zavazadel…  Sere pes, přikoupila jsem nadváhu. Prostě ráj. Restart. Na chvíli úplně jiný život. A hlavně inspirace a velké nakopnutí.

img_5044

1-2

Nepopírám, že doma to pak bylo velké vystřízlivění… Nicméně myslím, že to prospělo všem. Manžel byl téměř celý týden sám doma, pak navíc odjel sám do Itálie na pracovku a měl tak možnost se zklidnit a postrádat nás, děti si užily čas s babičkami a dědou a prarodiče si zas užili kardio s dětmi. Já přijela s chutí vařit mezinárodní kuchyni, nosit odvážné oblečení, žít přítomností a učit se anglicky.

Další únik bude snad konečně Hongkong. Anebo dáme už konečně tu Barcelonu, co Elis a Léňo? :)

Ivuš

Share Button

Další podobné příspěvky