home price-tag envelop calendar search cross lock menu

Sexymamas - matky s leskem

Sexymamas logo

Rozhovory

SexyMama Alena Zdvihalová

Rozhovory
Alena Zdvihalová, 29 let, zakladatelka neziskového projektu Kouzelná přání

 

Na Alenu jsem dostala tip od své velmi dobré kamarádky. „S tou musíte udělat rozhovor!“ kladla mi na srdce, „Je to ta nejvíc inspirativní máma!“

S Alenou a její dcerkou Ellou jsme se potkaly v útulné kavárně Chez Nous v Kladně, kterou jsem vám tu nedávno doporučovala. Holky byly téměř stejně oblečené a vyzařovala z nich pohoda, taková sehraná dvojka. Během rozhovoru mě ani jednou nenapadlo jí její pozitivismus nevěřit. Jsou prostě lidé, kteří září a Alena k nim rozhodně patří.

 

Alena má dceru Ellu (2 a půl roku) a další dvě děti, Karolínu (20) a Filipa (12), vyvdala. Hned mě napadá trochu nejapná otázka:

Jaké to je, být v necelých třiceti mámou tří dětí?

 

No, já se rozhodně necítím jako máma tří dětí, jsem máma Elly a pro Filipa a Karolínu jsem taková kamarádka – macecha (směje se). Mámu mají a já jsem pro ně spíš taková kámoška, přesto je tam určitě něco bližšího než „jen“ kamarádství.

Fungují už samostatně, je na ně spoleh, mají rádi Ellču a baví je trávit čas pohromadě, takže hodně jezdíme na výlety a tak. Užíváme si to.

 

 

A plánuješ další dítě?

 

Přiznám se, že ne, že mě to neláká. Naše rodina už dost je velká. Sice nejsem biologická máma starších dětí, ale ta rodina je prostě moje, to mi nikdo nevezme.

1-2

 

 

Jak tě vlastně napadlo založit Kouzelná přání?

 

Před mateřskou jsem pracovala v mezinárodní neziskové organizaci Chance for Children, kde jsem získala své první zkušenosti s neziskovým sektorem a vlastně jsem zde působila na všech frontách. A následně, když jsem odešla na mateřskou, se na mě občas lidé – staré kontakty, obchodní partneři mého muže a podobně – stále obraceli s prosbou o konkrétní doporučení, že jim buď ve firmě zbyly nějaké peníze, nebo různé věci jako počítače a tak dále. Jelikož jsem předtím často spolupracovala tam, kde je podpora potřeba, dokázala jsem je nasměrovat, kam ty věci nebo peníze mohli dát. A tak vlastně vznikl ten nápad.

Dalším impulsem určitě bylo, když za mnou přišla kamarádka a nyní už i moje kolegyně z Kouzelných přání Barča Navrátilová s tím, že fotograf Jakub Ludvík chce nafotit charitativní kalendář a jestli „nemám nějaké děti“. Vznikl tak krásný kalendář dětí na vozíčku a předních českých fotbalistů a hokejistů. Dětí, které bohužel své tělo nedokáží ovládat a sportovců, kteří si svým silným tělem vydělávají. Následoval galavečer s dražbou fotek z kalendáře, kam byly pozvány rodiny dětí, naši přátelé a známí. Vydražené peníze šly konkrétně na to dítě, které bylo na fotce. Když ti lidé viděli jednotlivé rodiny a mohli si s nimi popovídat, tak to prostě fungovalo. Vydražilo se téměř půl milionu a celá akce nás přitom nestála ani korunu. Vše, včetně prostor a cateringu, se nám podařilo získat sponzorsky, za což jsem velice vděčná. Nebylo zapotřebí žádné „velké haló“ okolo, podařilo se získat hodně peněz bez nákladů. A to se mi daří doteď. Když to nejde zadarmo, tak to prostě nedělám. Finance třikrát otočím, než je použiji.

 

 

Tyto akce zadaly vzniku dobročinného spolku Kouzelná přání, ve kterém fungujeme ve čtyřech. A všechny jsme mámy na mateřské, což je vlastně úsměvné. Mou rolí je být takový „vizionář“, pak sháním finance a kontakty k oslovování DOBRODÁRCŮ. Potom moje sestra Dana Převorovská, která se mimo jiné i díky své nemoci dokáže vcítit do pocitů rodin na druhé straně a je tak velmi empatická. Navíc má velký smysl pro organizaci a pro dotahování věcí do konce, což je fakt potřeba. Dále kamarádky Bára Navrátilová, která pomáhá s PR a spolu s poslední členkou Nikolou Pochovou přináší nové kontakty na DOBRODÁRCE ze světa celebrit a sportovců.

 

 

Tolik žen pohromadě… Nehádáte se?

 

Tady není nějak moc o čem, takže ne. Přání chodí z venku, my neurčujeme, jaké přání zveřejníme, my je jenom prověříme a umožníme to propojení s DOBRODÁRCI. Není moc věcí, o kterých se rozhoduje. Za holkami jsem v podstatě přišla s hotovou věcí, nebylo téměř nic, na čem by se dalo neshodnout.

1-10

 

 

Proč vlastně spolek a ne rovnou nadace?

 

Nejsem žádná známá osobnost, abych dokázala díky své tváři sehnat miliony… A pak samozřejmě nadace musí rozhodovat, komu peníze dají a komu ne, a na to taky nemám srdce. Takhle k nám chodí přání a DOBRODÁRCI si sami vyberou, jaká pomohou splnit. Vše se řídí podle pocitů. Každý člověk je jiný a každý má sympatie k podpoře jinde. My pak třeba zařídíme darovací smlouvou a zpětnou vazbu, což je důležité. Nerozhodujeme o tom, koho podpořit a koho ne. Navíc, vždy mi byla sympatičtější přímá pomoc.

 

 

Jaké největší přání se vám doteď podařilo splnit?

 

To se takhle nedá říct. Myslíš to dle vynaložených financí? Tak peněžitě tam byla asi nejnáročnější rehabilitace za nějakých 120 tisíc korun. Ale za „velká“ se dá považovat i přání, která vyústí v dlouhodobé propojení. Máme třeba DOBRODÁRCE, pana Honzu, který si vybral holčičku s cystickou fibrózou a nejdřív jí splnil její vůbec první přání a koupil inhalátor. Má stejně starou dceru, proto ho její příběh tak zasáhl. Když jsme tedy zveřejnili její další přání – cestu k moři, tak tam její rodinu opět poslal on. Pak už nebylo potřeba je dále propojovat. Jsme strašně rádi, že nakonec DOBRODÁRCE funguje sám, bez nás.

 

Kouzlem projektu je, že každý si vybere, jaké přání chce, ať už je jakékoli. V každém rozhoduje něco jiného a také má každý jiné možnosti.

 

 

Odkud se k vám vlastně přání dostávají a kde se berou „DOBRODÁRCI“?

 

Lidé nás nacházejí sami, většinou na doporučení už od někoho, komu jsme DOBRODÁRCE našli. Ale máme i také takové „prodloužené ruce“, světlonoše z těch určitých oblastí, ve kterých pomáháme. Jsou to lidé pohybující se kolem organizací, které sdružují rodiny s vážně nemocnými dětmi nebo kolem dětských domovů a přání často dokáží vykomunikovat právě oni. A DOBRODÁRCI si nás většinou také najdou sami. I když se snažíme pro určitá přání DOBRODÁRCE shánět, mohou a velmi často jsou v tomhle aktivní sami rodiny. My tu pro ně vytvoříme jakési zázemí, u nás mají svůj příběh, se kterým pak můžou oslovovat firmy i lidé ve svém okolí. Takto se přání podaří splnit nejrychleji.

1-3

1-7

 

 

Není pro tebe taková činnost psychicky náročná? Přece jen se setkáváš s nevyléčitelně nemocnými dětmi a nešťastnými rodinami…

 

Mě to nijak nevadí, spíš naopak, mám z toho dobrý pocit. Myslím si, že jsem se prostě pro tohle narodila. Každý má na něco nadání, nějaký dar, a mě jde prostě tohle – ta komunikace, spojování lidí. Pomáháme lidem a to mě nabíjí, ne vyčerpává, ať už jsou jejich osudy jakékoliv.

 

 

Není to také trochu tím, že jsi vyrůstala se sestrou s cystickou fibrózou? Myslím to tak, že ti takové věci možná připadají jako součást života a jsi tím zocelená.

 

To nevím, nedokážu teď říct, proč to tak mám. Ani jsem nad tím takto nikdy nepřemýšlela. Prostě jak jsem dostala od sudiček modré oči a jen 169 cm, tak od nich mám i tohle. Přijde mi to jako normální věc.

 

 

Co chystáš dohledné době?

 

Další kalendář! Oslovila jsem kamarádku, která studuje fotografii, aby nám nafotila ten náš. Anna je moc šikovný a úžasný člověk, bohužel je na vozíčku, od narození má vzácný typ nervosvalového onemocnění. Oslovila jsem produkci muzikálu Ať žijí duchové a ti nebyli proti. Takže jsme si dojeli do divadla, v zákulisí vše nacvakali a bylo. Nebude to nic velkého, kalendář se asi bude prodávat jen v rámci Kouzelných přání a během muzikálu. Podstatou je, že jsme si navzájem splnili přání – Anna, KP a i muzikál bude mít svůj kalendář.

Další metou je jednotlivá přáni zařadit do regionů, do měst. Aby si člověk mohl vyhledat přání jiného člověka, kterého má blízko. Docílit toho, že bude soused pomáhat sousedovi, což mi přijde stejně nejefektivnější.

 

 

Jak tedy mohou lidé, které tvé aktivity zaujaly, pomoci?

 

Možností je několik. Mohou splnit konkrétní přání nebo na jeho splnění přispět finančně či věcně. Ne vždy jde o peníze, někdy prostě člověk má doma něco, co nepotřebuje a někdo jiný o to může třeba moc stát. Mohou si také zakoupit kalendář nebo si za symbolickou cenu sto korun v řadě salonů a kaváren koupit bižuterii s motivem peříčka.

1-4

1-6

 

 

A vy si tedy nenecháváte žádnou částku třeba aspoň na provoz? Jak to funguje?

 

Máme transparentní účet, 100 % peněz co přijde, také odejde na konkrétní přání. I díky našim mužům (díky, díky, díky!!!) nemáme prakticky žádné náklady a ty, co máme, financujeme z jiných zdrojů, od partnerů projektu. Jak už jsem říkala, snažím se vše dělat pokud možno zadarmo. I kancelář se nám podařilo díky ředitelce nového obchodního centra Central v Kladně získat zadarmo. Tam budeme přístupní široké veřejnosti. Bude to otevřené místo, baby friendly, kam budou moci chodit lidé s přáními, i ti z té druhé strany DOBRODÁRCŮ a vůbec kdokoliv se může přijít podívat, jak může neziskovka fungovat.

 

 

Jsi vlastně ještě na mateřské?

 

Ano, oficiálně ano, ale krom mého koníčku, čímž myslím Kouzelná přání, jsem ještě rozjela komerční projekt TenTaTo.cz. Jsou to speciální hadroví mazlíci v životní velikosti. S nápadem přišla kamarádka Jana Vaníčková, která tu celou nádheru vymyslela a já jsem tomu dala jen pomyslné zázemí. Mazlíci jsou určeni pro malé i velké, pro hraní, mazlení, nebo jen k dekoraci. Můžou posloužit jako kojící polštář, nebo klidně i jako pelíšek pro domácího mazlíčka. Každý si najde to nejlepší podle sebe…

Další věc, které se věnuji, jsou média a reklama. A taky golf, ke kterému mě dostal můj muž. Je to velký koníček, který mě úplně pohltil.

1-8

 

 

A jak to všechno zvládáš? Pomáhá ti někdo s Ellou?

 

Určitě! Celá rodina! Jsme taková silná semknutá rodina, za to jsem strašně vděčná! Když je potřeba, nebo prostě když se chce, tak jede Ellča k jedné či druhé babičce, za bratranci k sestře nebo má den jen s taťkou. :)

 

 

Jak odpočíváš?

 

Lehnu si s mužem na gauč a díváme se na televizi (směje se). Nebo výlet s dětmi… Ale největší relax je golf. Beznadějně jsem tomu propadla.

 

 

Tvůj vzkaz pro SexyMamas:

 

Berte všechno trochu s nadhledem, hlavně problémy, které vás trápí. Dokud nejde o zdraví, nic není opravdový problém. Ale jinak mějte se ženský rádi, dopřávejte si chvilku sami pro sebe a plňte si své sny! :)

1-5

Foto a text: Ivuš

 

 

Share Button

Další podobné příspěvky