home price-tag envelop calendar search cross lock menu

Sexymamas - matky s leskem

Sexymamas logo

Rozhovory

SexyPapa Aleš

Rozhovory

Ing. Aleš Reho (34 let), daňový poradce, 2 děti: Nelly (4 roky) a Samuel (4 měsíce)

 

Jak zasáhlo otcovství do tvého profesního života?

Příliš ne – moje práce vyžaduje nasazení často vyšší než 8 hodin denně. To, že mám doma děti, moji práci jako takovou výrazně neovlivňuje. Jen je občas třeba upravit můj harmonogram – ráno vozím dceru do školky, takže musím dříve vstát a dříve vyrazit, abych stihl školku i práci. Občas si musím vzít extra volno, abych se mohl účastnit besídek nebo kroužků apod. Ale to se skloubit dá. Moje žena pracuje z domova a navíc je právě na mateřské s druhým dítětem, takže naštěstí je většinu urgentních situací schopna pokrýt ona.

V souvislosti s otcovstvím a mojí prací spíše vnímám jinou změnu. Jak to stručně vysvětlit – no asi jako změnu osobního vnímání sama sebe, vnímání hodnot a smyslu věcí. Ono to možná většině lidí tak nepřijde, ale otcovství je velmi podobné mateřství, jen má trochu jiné charakteristiky.

Žena projde při těhotenství výraznými fyzickými a hormonálními změnami, dítě sama nosí, po porodu se 24 hodin intenzivně stará. Věřím, že v případě matky jde o do určité míry automatické a instinktivní chování. A to i v emocionální oblasti – ihned po porodu se do dítěte zamiluje a přestože je mateřství náročné a žena musí hodně bojovat i sama se sebou, její city a schopnost péče o dítě jí jaksi naskočí samy a je z ní „dokonalý rodič“.

Táta hormonálními bouřemi neprochází, takže jeho city přicházejí pomaleji a roli rodiče se učí krok za krokem. Ale věřte mi, že ono to na něj taky přijde. A jsou to taky instinkty a pudy, žádné rozumové rozhodování. Já si například dnes uvědomuji, že svoje děti miluju tak, že bych pro ně bez váhání obětoval všechno, i život. A přitom, když se mi narodilo první dítě, říkal jsem si, že je to vlastně jen ležící mimino, co jen řve, jí a vylučuje. Nevím, kde došlo k té změně v mém vnímání, ale asi je to jak říkám: táta se prostě do svých dětí zamilovává postupně.

Já se nyní vnímám už nejen jako individum, co odpovídá jen za sebe, nebo jen jako manžela. Vnímám se jako táta od rodiny, na jehož výkonech, tvrdé práci a osobním přístupu ke všem členům rodiny nesmírně závisí jak životní úroveň všech členů, ale i osobní pohoda. Rodiče totiž nastavují pro svoje děti úplně všechno – jejich znalosti, schopnosti, rozvoj, hodnoty, jejich duševní zdraví (psycholog se přece vždycky nejdřív ptá, jaká traumata člověk prožil v dětství), jejich schopnost obstát ve společnosti a sociálních skupinách (ve škole, v práci, mezi přáteli atd.). No a rodiče svým chováním vytvářejí také atmosféru v domácnosti a domácí pohodu.  Ale nejen to. Každý rodič má v rodině svoje úkoly, které musí každý den krvavě plnit. A já se třeba cítím jako trubec. Myslím tím, že svou hlavní úlohu spatřuji ve financování rodiny. Ať se nám to líbí nebo ne, rodina prostě potřebuje spoustu prostředků pro svoje fungování.

No a jak moje otcovství ovlivnilo mojí práci? Spíše pocitově. Jde právě o tu roli trubce. Já už dnes nepracuju jen proto, abych si ušetřil na nový snowboard, nebo mobil jako za mlada. Dnes cítím obrovskou míru finanční odpovědnosti za svoji rodinu a je mi jasné, že já jsem ten, na kom záleží, v jakém domě budeme žít, jaké oblečení budou naše děti nosit, jestli budou naše děti první nebo naopak poslední, kdo bude mít ve třídě mobil, jestli budeme moci jezdit na luxusní dovolené, nebo naopak můj syn uvidí poprvé v životě moře až ve třiceti. Jaký začátek života pro svoje děti připravíme, dostanou vůbec nějaké věno?

Někdo může říci, že tohle téma do našeho rozhovoru nepatří, ale pro mě je právě tohle ten pudový instinkt, který se ve mně jako tátovi probudil. Mámy mají jiné pudy, ale tátové prostě touží být ochránci a živitelé rodiny. A tak to mám přesně já, to jsou moje pudy. A tyhle pudy ve mně vytváří určitý tlak v práci a tíhu bytí. Takže když to mám celé shrnout: Musím prostě víc makat, aby to doma všechno fungovalo podle našich potřeb. To je vliv otcovství na můj profesní život.

 Photo 07.01.14 19 14 56 (1)

Kolik času trávíš s rodinou?

Ve všední dny ráno odjíždím o půl osmé a vracím se o půl osmé. Takže stihnu už jen povozit na koníkovi, zahrát pár rychlých her, vykoupat, vyčurat, vyčistit zoubky, převlíknout pyžámko a přečíst pohádku.

O víkendech zase naopak většinou hlídám já a manželka pracuje, takže si to vynahradím a děti i domácnost mívám na starosti já. Je to na jednu stranu krásné, ale zároveň by z toho člověk zešílel. Ale jsem za to rád, aspoň vidím, jak náročná je pro manželku každodenní péče o dvě děti a domácnost. Ani jeden to prostě nemáme lehké.

 

Uměl by sis představit být otcem na rodičovské dovolené?

Ne – jak už jsem se rozpovídal u první otázky, myslím si, že každý rodič má svoje velmi důležité funkce a bez žádné z nich rodina nemůže dobře fungovat. Já i žena pracujeme a oba se také staráme o děti a domácnost. Moje žena je ale v řízení domácnosti a dětí prostě lepší a já jsem lepší ve vydělávání. Takže myslím, že nám nejlépe funguje, když se každý specializuje na to, co mu jde nejlépe.

 

Uděláte si se ženou/partnerkou čas jen sami pro sebe?

Tak to se nám povede opravdu jen málokdy. Loni jsme, myslím, byli jednou spolu sami na večeři a jednou v kině. Nebo to už bylo předloni…..?

 Photo 07.01.14 19 14 55

Co se ti líbí na ženách?

Já jsem „dolňák“ ☺

 

Co myslíš, jaký jsi otec?

No u této otázky bychom si mohli povídat dlouho.  Já jsem se poprvé stal otcem ve třiceti. A jako starší otec myslím, že mám na rodinu a rodičovství zralejší pohled. Mně otcovství připadá jako nesmírně náročný úkol pro geniálního psychologa. Vůbec celé fungování rodiny je věda. Já rodinu přirovnávám k firmě. Rodina také potřebuje generovat výnosy (ideálně převyšující náklady), potřebuje specializované pracovníky, kteří každý den plní náročné úkoly, potřebuje administrovat kontakt s úřady, vybírat dodavatele, zajistit logistiku, vytvářet rezervní fond, archivovat dokumentaci, dbát na ekologii a já nevím co všechno ještě. Člověk se jako rodič dostává do rolí například kantora, psychologa, vychovatele, kamaráda, bodyguarda, kuchaře, uklízečky, zahradníka, řidiče, IT specialisty, sportovce, přísné autority i plyšového medvídka.

Ono se to nezdá, oni jsou to maličkosti, ale těch maličkostí a drobných úkonů, které člověk musí každodenně vykonat jsou stovky. Zkuste si například představit, že by rodiče například jen jeden pouhý týden nedělali vůbec nic. Po týdnu by byl dům plný odpadků, špinavého nádobí, všude bordel jak po výbuchu, nebylo by co si obléknout, nebylo by co jíst atd. Takže tahle firma prostě potřebuje šlapat pořád na plné obrátky.

A nejde jen o pracovní úkony v domácnosti. Jde i o soužití, spolupráci, starání se dětem o zábavu, neustálé hry a „řízení klimatu“. Všichni známe, jaké nejrůznější atmosféry se v rodině střídají. Je to smích, výskání a radost, potom pláč nebo křik, vztekání, hádání se, tichá domácnost atd. To všechno je, myslím si, ve zdravé rodině normální. Ale je na rodičích, aby v tom svými psycho hrami, triky a důvtipem dokázali najít rovnováhu a dokázali balancovat chování dětí i svoje tak, aby doma panovala dlouhodobě pohoda a všichni tam spolu rádi žili a cítili se dobře.

Já svojí rodinu miluju a díky tomu si myslím, že mi jde snadno všechny hýčkat a vytvářet pro ně co nejpříjemnější rodinnou pohodu. Takže věřím, že jsem dobrý táta. Alespoň se o to ze všech sil snažím.

Photo 07.01.14 19 14 56

Myslíš si, že ženy-matky vypadají jinak než ženy, které děti nemají?

Na první pohled ne. Žena po porodu a s dětmi to má, co se týče vzhledu, samozřejmě těžší, protože těhotenství změní postavu, pak nemá čas o sebe tolik pečovat …. bla bla bla. Ale moje žena například byla po prvním porodu ještě krásnější. Takže už se těším, jak se vyklube teď po druhém porodu.

Na druhý pohled je ale myslím rozdíl výrazný. Ne ve vzhledu, ale v chování. Dle mnoha zkušeností z mého okolí některé ženy, co otěhotněly, se proměnily z hektických neurotiček na vlídné a laskavé osoby, co hledí na život a jeho hodnoty zcela jinou optikou. Matky mi prostě připadají zralejší, rozumnější a milejší.

Je tu ovšem ještě aspekt tzv. kantorské profesní deformace. Kantor, který celý život pracuje s dětmi, vychovává je, napomíná, úkoluje a peskuje je, se časem začne chovat stejně i k dospělým. A to se myslím stává i matkám.

Matka tedy může být krásná, nebo i krásnější, než nematka. Musí ovšem o sebe pečovat a také dokázat vybalancovat pozitivní i negativní aspekty vlivu mateřství na její duševní vývoj. 

 

Měli by muži být u porodu? Byl jsi ty sám?

Určitě měli. Já tedy nevěřím na to, že muž bude lepším tátou, když byl u porodu. Ale rozhodně je to velmi emotivní zkušenost. Za prvé by měl muž být své ženě na blízku. A za druhé považuji zplození, vývoj plodu a narození téměř za zázrak, takže jsem si oba porody užil. Spatřit své vlastní dítě jak poprvé otevře oči je pro mě neopakovatelný zážitek. Také jsem se chtěl ujistit, že je všechno v pořádku.

Byl jsem u obou porodů a všem to vřele doporučuji.

 

Photo 07.01.14 19 14 56 (2) 

Autor fotek: Naďa Rehová (http://www.nadarehova.cz/)

Share Button

Další podobné příspěvky