home price-tag envelop calendar search cross lock menu

Sexymamas - matky s leskem

Sexymamas logo

Rozhovory

SexyPapa Marek

Rozhovory

Na úvod tohoto rozhovoru bychom rády podotkly, že výběr respondenta nemá co dočinění s našimi osobními fotbalovými preferencemi. Některé z nás sice Spartu upřednostňují, ale jiné nechává fotbal absolutně chladnými a některé dokonce preferují barvy jiného klubu :-) Nechme však klubovou příslušnost stranou, protože Marek Matějovský je otec dvou krásných kluků, šťastný manžel a úspěšný sportovec. Prostě SexyPapa jak se patří, a když jsme dostaly příležitost ho vyzpovídat, neváhaly jsme ani minutu.

511c9b4480e20

S Markem jsme se sešli v tréninkovém centru Sparty na Strahově po jeho tréninku těsně před startem jarní části sezony. Přišel usměvavý a v dobré náladě, takže předsudky o namyšlených sparťanech vzaly hned za své a my mohly začít s rozhovorem tradiční otázkou jak se má a jak se cítí před startem ligy.

„Mám se celkem v pohodě, nemám žádné zdravotní problémy, což je nejdůležitější. Samozřejmě vše ukáže až sezona. Ale věřím, že jsme všichni nachystaní tak, abychom byli úspěšní.“

Není žádným tajemstvím, že pro Spartu je zisk titulu „povinností“ a hráči to také tak vnímají. „S ničím jiným do té sezony nevstupujeme, takže půjdeme odhodlaně za titulem a uděláme pro to maximum. Bylo by jednoznačné zklamání ho nezískat. Tady na Spartě je to tak nastavené dlouhodobě a my se to budeme snažit naplnit.“

Marek ale nebyl od mala kovaný sparťan. Přiznal se, že jelikož se do Sparty v mládí nedostal, fandil spíš klubům, kde aktuálně hrál. „Táta sice sparťan byl, ale já jsem jeden čas natruc fandil Slavii. Bylo to ale spíš z principu a potřeby opozice“, směje se Marek.

508ed096bc793

Markův bratr Josef pořádá fotbalové kempy pro děti, které mu pomáhá Marek svým jménem zaštiťovat (www.marek-matejovsky.cz).

„Brácha mě s tím oslovil, když jsem se vrátil z Anglie. Já tomu dávám hlavně jméno, protože jsem od začátku věděl, že na organizaci nebudu mít tolik času.“ Kempy se odehrávají o letních prázdninách, a to se na Spartě už trénuje. „Chceme dětem ukázat, z jakých podmínek jsme s bráchou vzešli a odkud se lze dostat do velkého fotbalu. Při každé volné chvíli za dětmi do kempu jezdím, někdy si s nimi zatrénuji, fotím se s nimi, snažím se přivést někoho ze sparťanské kabiny, aby viděli i jiné hráče, ke kterým vzhlížejí.“

Kempy bývají jednou za rok o prázdninách, vždy dva týdny po sobě. Teď už se bude konat pátý ročník a účast rok od roku stoupá. „Začínalo se s třiceti dětmi. Poslední roky bylo dvakrát 70 dětí, což už je docela porce. Rodiče jsou spokojení, na kempech nikdy nebyly žádné problémy, dětem se věnují kvalifikovaní trenéři a bývá to spojené i se zápasem nebo tréninkem Sparty, aby děti měly nějaký větší zážitek.“ Kempy nejsou jen o fotbale, jsou to vlastně takové sportovní tábory. „Děti tam i spí a věnují se kromě fotbalu i beachvolejbalu, atletice, plavání..“

Vztah se svým bratrem si Marek pochvaluje: „Máme mezi sebou skvělý vztah. Brácha býval vynikající fotbalista s nadějnou budoucností, ale zranění kolene ho přibrzdilo a dopadlo to tak, že se dostal nejvýš do třetí ligy. Ve fotbale mě ale hodně podporuje. Říkává mi, že doufá, že všechna zranění vzal na sebe, abych já mohl pokračovat a zatím to tak opravdu je.“

Třebaže pochází Marek z fotbalové rodiny, jeho kariéra fotbalisty nebyla dopředu nijak nalinkovaná. Když šel v pěti letech poprvé na trénink, tak se mu tam dokonce nelíbilo a brečel. Nakonec balonu přišel na chuť a zanedlouho měl jasno, že chce být v životě profesionálním sportovcem. „Všem jsem říkal, že budu fotbalista, ale spousta lidí mi nevěřila. Já jsem však svému snu obětoval všechny prázdniny, neexistovaly žádné dovolené u moře, byli jsme pořád na hřišti.“ I studium vždy podřizoval fotbalu a hledal takovou školu, kde by i dopoledne mohl jít na trénink. „Jsem tedy velmi rád, že mi to vyšlo“, dodává s úsměvem.

Ve své dosavadní fotbalové kariéře vzpomíná nejraději na zápas kvalifikace ME 2008 proti Německu na jejich domácí půdě. „Zvítězili jsme 3:0 a já jsem měl to štěstí, že jsem dal druhý gól. Byl tam plný stadion, čeští fanoušci byli hodně slyšet a my byli na koni. Byl to asi jeden z nejpovedenějších zápasů a největších momentů v kariéře.“

Co se týče fotbalových snů Marek se drží při zemi a snaží se žít hlavně přítomností. „Občas myslím na to, jestli jsem to mohl dotáhnout dál, ale nakonec vždy dojdu k názoru, že nemá cenu nad tím přemýšlet a je třeba žít ten daný moment. Teď tedy žiju Spartou a tím, abychom udělali co největší úspěchy – získali opět titul v letošní sezoně a konečně se dostali do Ligy mistrů. Liga mistrů je asi momentálně můj největší sen.“

DSC_3559

Markův život samozřejmě není jen o fotbale. „Hodně hraju golf, tenis, v zimě chodím hrát hokej, a tak většinu volného času kromě rodiny trávím zase sportem.“ Relax si ale dokáže představit i jinak. „Rád odpočívám, což asi máme my sportovci tak nastavené. Když to jde, jdu si třeba po tréninku s mladším synem ještě lehnout, to mám hodně rád. Ale často také děti bereme na výlety, aby toho hodně viděly a zažily a to je vlastně relax i pro mě.“

Dva kluci v rodině fotbalisty. Mají tedy jasně předurčenou kariéru? „To vůbec ne. Ten starší má rád fotbal hodně, ale chodí druhým rokem i na golf a na tenis. Ať si dělá, co ho bude bavit a pak si sám vybere. K ničemu ho netlačíme. Hodně hledíme hlavně na to, aby nezanedbával školu a naštěstí mu to jde zatím samo. Ten mladší to vše vidí, sám chce kopat do balonu, sám bere na tenise raketu do ruky. Je ale spíš tvůrčí typ. Hodně rád kreslí oproti tomu staršímu třeba. Ať si zkrátka kluci pak vyberou sami podle sebe.“

Nabízí se otázka, zda po dvou klucích nemají s manželkou ještě touhu zkusit holčičku. „Hodně lidí se nás na to ptá, ale manželka už pro to moc není. Jsme už ve stadiu, kdy nemusíme řešit noční vstávání s miminkem, i s tím mladším už se domluvíme, takže jsme svým způsobem rádi, že to máme za sebou.“ Marek také přiznává, že když jsou ti dva spolu a dostanou svojí náladu, je opravdu náročné je ukočírovat a dvě děti jsou v tu chvíli tak akorát. „Ale samozřejmě kdyby to přišlo, tak bych měl radost stejně jako u dvou předchozích otěhotnění.“

DSC_4077

A jak vůbec prožíval velkou životní změnu otcovství? „Najednou tu byla velká starost a já jsem chtěl pomoct co nejvíce manželce. Chtěl jsem jí ulevit, aby měla čas pro sebe a mohla si odpočinout. Sice jsem v noci nevstával, abych mohl chodit na tréninky, které jsou fyzicky náročné, ale hned jak jsem přišel, jsem přebíral zodpovědnost. Hodně jsem chodil ven s kočárkem a manželka tak měla v ten moment klid a mohla se třeba dospat. Také jsem se snažil obstarávat večerní koupaní. Jen to noční vstávání a kojení bylo nad mé síly, v tom jsem pomáhat nemohl :-)“ Prý by si dovedl představit být i na mateřské dovolené, kdyby to bylo bezpodmínečně nutné. „Rozhodně nezastávám ten názor, že jedině muž má chodit do práce a žena být doma s dítětem.“

Marek s manželkou na výchovu obou synů hodně lpí. „Jsme přísní, chceme, aby měli kluci slušné vychování, aby uměli pozdravit a poděkovat. Nechce se mi děti pětkrát napomínat proto, aby něco nedělali. Despoti ale nejsme! Snažíme se je podporovat v tom, co zrovna dělají.“

Sám chce jít svým klukům příkladem, aby se za něj nemuseli stydět. „Fotbal je ale hodně emoční sport a tak někdy, když se vidím v televizi, si říkám, že to snad děti neviděly :-)“

Porody obou synů zažil Marek na vlastní kůži a v žádném případě nelituje. „Byl to hodně emotivní zážitek, brečel jsem jako želva. U toho prvního jsem byl spíše překvapený a nedokázal si to tolik užít, ale u toho druhého už jsem věděl, co nás čeká a když jsem hned po porodu volal příbuzným, nemohl jsem dojetím ani pořádně mluvit. Byl to pocit, který nešel ovládnout.“ Jediné, co mu na tom celém vadilo, byl fakt, že nemohl manželce nijak pomoci a cítil se tam svým způsobem nepotřebný.

DSC_4371

S oblibou se říkává, že jedno dítě znamená žádné dítě. Vnímá to tak i Marek?

„Nemyslím si. Každé naše dítě je úplně jiné. Jeden spal v noci v pohodě, ten druhý se víc budil apod. U nás je mezi dětmi pětiletý věkový rozdíl, a tak už byl Dominik vcelku rozumný a vůbec nežárlil. Byl ohleduplný a chtěl se o bráchu starat.“

Větší věkový rozdíl mezi dětmi byl zapříčiněn fotbalovým angažmá v Anglii. „Druhé dítě jsme nechtěli kvůli tamějšímu zdravotnictví rodit v Anglii, kde jsem působil, a tak jsme s ním počkali až zpátky do Česka.“ V Anglii žili s manželkou dva a půl roku Dominik tam dokonce začal chodit i do školky. „Já jsem ho obdivoval za to, jak to tam zvládal, když neuměl ani slovo anglicky.“ Jelikož se ale záhy vrátili zpět do Česka, tak při nástupu do školy vlastně začínal s angličtinou úplně od začátku.

A jaká byla zkušenost s Anglií? „Fotbalový život tam je úplně někde jinde. Lidé tam fotbalem žijí, je to pro ně náboženství. Manželce se kolikrát po životě v Anglii stýská a šla by tam zpátky. Mně se však v tom týmu, kde jsem působil, moc po fotbalové stránce nelíbilo.“

IMG_1885

Marek se vcelku úspěšně snaží vybalancovat úspěšnou sportovní kariéru a roli otce a manžela. S oblibou „zaťukává“ věci, aby je nezakřikl. Přejeme mu proto (a ťukáme to), ať se mu i nadále daří a splní se mu všechna jeho sparťanská i osobní přání.

Děkujeme za rozhovor!

Autor článku: Lenka

Share Button

Další podobné příspěvky