home price-tag envelop calendar search cross lock menu

Sexymamas - matky s leskem

Sexymamas logo

Zápisky

Svatba podle Ivuš

Zápisky

K psaní článku o mé svatbě jsem si musela nalít sklenku vína, protože bylo potřeba se nad pár věcí povznést. Jmenuje se sice „Svatba podle Ivuš“, ale byla to spíše „Svatba podle Petra“.

Už ve svém minulém článku o žádosti o ruku jsem psala, že jsem dříve často žila svými představami a očekáváními… Chtěla jsem malou svatbu, ani nevím proč. Možná proto, že už jsme měli malinkou holčičku a celkově jsem chtěla tento den strávit v nejužším rodinném kruhu na Moravě a pro kamarády pak udělat večírek (rozuměj krutej alkoholovej mejdan – sex, drogy a rokenrol) někdy poté v Praze. Mým přáním bylo nic nezařizovat, jen oběd, sklípek na večer a spaní pro pár lidí. Pak ideálně hned odfičet na svatební cestu. Nechtěla jsem ani svatební šaty, jen něco krátkého stylového, manžela v džínech a košili… Přála jsem si vdát se v místě, odkud pocházím – v Rohatci na Jižní Moravě.

Manžel se tvářil, že to chce přesně tak, jako já. Skromný obřad v pár lidech, oběd s rodinou a pak to s nimi trochu zapít. Tak jsme to naplánovali a měli 4 měsíce na realizaci, času dost. Zamluvila jsem jen radnici, restauraci a sklípek, objednala prstýnky. Šaty mi koupila kamarádka v háemku.

Jenže pak Petr zatoužil mít na svatbě i pár přátel. Vlastně už jich i pár pozval… A vlastně když pozval tyhle, musí pozvat i tamty a ještě támhlety a najednou měl list dvaceti lidí, a to ještě nebyli zdaleka všichni. Ok, řekla jsem si, v tom případě musím pozvat i své přátele… Nakonec jsme měli na seznamu 82 ĺidí. A svatba za 2 měsíce. Protože jsem jako vždy myslela, že to všechno zvládnu (moje nejhorší vlastnost je to, že si toho s oblibou nabaluju fakt moc), pustila jsem se do plánování a realizace. A tak jsem v období kojeneckých kolik a nočního nevyspání s miminkem začala koordinovat svou svatbu. Bylo to složitější, než jsem myslela… Jak jinak. Naštěstí mi ve finále dost pomáhala máma.

Asi 3 týdny před svatbou mi manžel nahlásil, že se chce ženit v obleku. Moje šaty z háemka mezitím slevnili na 150 korun a dostala jsem na poslední chvíli amok, že musím sehnat něco lepšího. Byla jsem šílená. Stále jsem nechtěla svatební klasiku, ale u nás jsem nesehnala nic, s čím bych byla spokojená. Začala jsem tedy stalkovat svého svědka – fashion blogerku Evu, která žije v Londýně. Hodiny se mnou řešila internetové stránky, posílala mi fotky z obchodů, kam kvůli mě chodila, až jsme je našly. Jenže – stály majlant. Byly to krémové krátké šaty se sukní z peří a s výšivkou pavího pera na korzetovém vršku. Protože jsem nikdy nebyla zastáncem utrácení velkých částek za hadry, rozhodla jsem se, že mi Eva pomůže najít podobné za míň peněz. :) Po týdnu jsme podobné našly na Asosu a já si je (s těžkým srdcem a myšlenkou na originál) objednala. 14 dní před svatbou – bez zkoušení podotýkám.

Abych nezapomněla, když se můj muž rozhodl pozvat na naši svatbu kamarády a uspořádat tím večírek roku, rozhodla jsem se, že musím malou Viktorku naučit do svatby pít z lahve, abych mohla odstříkat a mejdan si užít se vším všudy. Holčička ale měla už tehdy svou hlavu a přestože už jí bylo půl roku, flašku odmítala jako největší zlo. Nešlo to. Do toho festivalová sezóna a nastávající (muzikant) stále v luftu.

Pár dní před svatbou jsem řešila dopravu, fotografku, makeup, vlasy, náhradní šaty, kytku, menu, neustále se měnící počty lidí, ubytování a tak dále. Pohoštění a dort zařídila teta a já jí byla hrozně vděčná.

Najednou byly 2 dny do svatby, šaty nikde, dcerka na prsu a přípravy v plném proudu. Koukla jsem na sebe do zrcadla a zjistila, že vypadám příšerně. Hrozný vlasy, bílá jako mrtvola, kruhy pod očima… šaty z háemka za stopade… nervy v prdeli.

Šaty dorazily den před svatbou, naštěstí ráno, než přítel odjel hrát do Brna, kde jsem si ho po koncertě vyzvedla na benzínce. Předával mi je a tvářil se u toho jako můj spasitel. Konečně něco zařídil… :) Byly mi velké, ale už se nedalo nic dělat. Zpětně se tomu směju a říkám si, že jsem to měla za to, že jsem si koupila šaty z peří – krutý módní hit té doby. Teď už bych si šaty s nádechem utrpení zvířat nekoupila. Boty jsem dostala jako svatební dar od přátel. Vlasy mi den před svatbou prodloužila kamarádčina máma a ostříhala jiná kamarádka, která mě pak na svatbu i učesala. Na zkoušku makeupu nebyl moc čas, a proto to možná nedopadlo úplně podle mých představ. Svatbu a přípravy fotila „kamarádka kamarádky“ a natáčel můj strejda.

_DSC0137

_DSC0148

45822_461906176130_5509747_n

A jak to nakonec proběhlo? Už ráno to začalo „suprově“, protože mi onemocněla máma. Asi ze všeho toho stresu, co jsem na ni přenášela. Můj muž už od rána popíjel. Když jsme měli odcházet na radnici, zjistil, že nemá prstýnky, které měl předat svému svědkovi. Nemohli jsme je najít. Nakonec se našly, ale já už byla pěkně namíchnutá. Pak moje babička „unesla“ dceru, protože jí minulý režim vštípil do hlavy, že svatba s dítětem je ostuda. Chtěla se s ní tedy projíždět během svatby po parku, aby ji zatajila. Díky tomu, že jsme ji hledali, šli jsme na radnici už trochu pozdě. Když jsme konečně dorazili na radnici, byli jsme s manželem tak vyfluslí, že na všech fotkách vypadáme všelijak, jen ne šťastně a zamilovaně. Naše svatební hudba před obřadem byla tak trapně dlouhá, že jsme se tam museli držet, abychom nevyprskli smíchy… Všichni tam tak vážně stáli a čekali, až to konečně skončí, a ono to pořád hrálo… Všechno to ze mě spadlo až s novomanželským polibkem a tak vznikla snad jediná spontánní a přirozená, šťastná a veselá fotka z obřadu. Tahle:

_DSC0291

_DSC0305

Mrkejte na ten manželův výraz :)

Po obřadu jsem nakojila, dala si paralen na bolest hlavy a potila se pak zbytek dne. Odjeli jsme na rodinný oběd a večer pak do sklípku slavit s přáteli. Ani jeden z nás před tím neměl rozlučku se svobodou, a tak se s ní můj muž asi loučil právě tady. Jinak si totiž nedovedu vysvětlit, proč se tak děsně zřídil. Koordinace večerní zábavy se naštěstí ujala moje kamarádka Aneta. Kolem půlnoci jsem autem rozvezla pár rodiných příslušníků do penzionů, čapla polomrtvého muže a jeli jsme k rodičům za Viktorkou. Svatební noc jsem strávila s ní :)

Přes všechny peripetie jsem ale nakonec byla ráda, že se alespoň jednou sešli téměř všichni moji a manželovi přátelé. Někteří dokonce cestovali ze zahraničí, čehož si moc vážím. Nebyla to špatná svatba.

40211_417514410951_5607961_n

Až se budu vdávat příště, udělám to ale jinak ;)

 

Ivuš

Share Button

Další podobné příspěvky